Jako v romááááááně

...to probíhalo - a stále probíhá - u nás. Byla to smršť. Začalo to hlubokým zadíváním do očí - a amorův šíp byl vystřelen. Dalších 6 neděl jsme spolu koketovali. Pak jsme se sestěhovali, během jednoho týdne konstatovali, že se chceme vzít, že není na co čekat. V den svatby jsme spolu chodili 6 týdnů...
Během dalších 3 měsíců se k nám přidal pes, za další rok holčička a za další dva a půl roku chlapeček.
Máme lehce italskou domácnost, oba jsme cholerici, ale víme, že jsme na sebe celý předchozí život čekali a našli jsme se. Nikdo nám nedával šanci na úspěch, my jsme spolu zatím necelých šest let a doufáme, jsme přesvědčení, že spolu zůstaneme i dál. Jsme svoje lásky a jsme spolu v dobrém i zlém. Brali jsme se proto, že jsme chtěli nést společný závazek, dát najevo, že náš vztah bereme skutečně vážně a že patříme k sobě.
O zamilovanost nestojím, chci lásku, oporu, důvěru a sdílenou intimitu, i v maličkostech, společné rozčilování nad zprávami, čtení nahlas v posteli, koupání a ukládání dětí, nákupy na nedělní oběd, grilování s rozvětvenou rodinou na otevřené terase v chladném listopadu, milostné esemesky. Mám ráda i rutinu rodinného života, přináší mi stabilitu a vyrovnanost. Jsem ráda, že máme společné vzpomínky, stejný postoj k těm pro nás důležitým věcem a společné děti.
Pro nás oba je zázrak, že jsme se našli. Pro okolí je zase zázrak, jak se rozháraný rocker zklidnil a usadil a nezávislá emancipovaná si pořídila muže a děti. Prostě jako z nepravděpodobného románu.