Re: Jako v romááááááně

Babelle:)
u nás to bylo podobné...děsná smršť najednou a nidko nic nechápal:))) ale my jsme to oba věděli hned a udělali kolem sebe zemětřesení, kdybychom to brali rozumem, asi spolu nikdy chodit nezačneme... po dvou měsících jsme spolu bydleli, dva roky si v klidu užili, pak svatba a ted máme právě dnes 10.měsíčního syna:) a pořád jsem si jistá, že je to ON:) ta zamilovanost nám vydržela dost dlouho, až jsme se tomu divili, skončila vlastně narozením malého, kdy se ten vztah dostal do úplně jiné roviny...začal větší sterotyp, ale jak píšeš, taky ho potřebuji k životu, dřív jsem byla dost rozháraná a řád prostě potřebuji:)
U mě nikdy nefungovalo postupné zamilování. Vztahů jsem měla dost, od jednonočních přes krátkodobé-u všech bylo společné to, že jsem si chtěla pouze nezávazně užít, buď naprosto sobecky sex, anebo to bylo spíš kamarádské, ale bez velké lásky... až po tři, které byly se vším všudy-zasaženi Amorem:) To mi prostě napověděla má intuice a nikdy nezklamala, všichni tři byli velmi kvalitní a charakterní muži-kluci. Ale až ten poslední se stal mým mužem doufám, že napořád, až s ním se cítím naprosto uvolněná, na nic si nehraju, nic nepředstírám a hodí se nejlépe k mé povaze...Zkrátka na vztahy z rozumu nevěřím a nemyslím si, že ti lidé jsou v nich šťastní, i když nepopírám, že mohou fungovat, mnohdy i lépe, než vztahy z velké lásky...
K.