Díky!!!

Maceško,

díky za jeden z dalších krásných článků plných životní pokory, bezmezné trpělivosti a lásky. Brečím u něj jako malé dítě.

Přečetla jsem si ho až dnes i se všemi dalšími příspěvky a jsem za ně moc ráda. Dnes se lidé příliš nechtějí zabývat trably, které je v životě doprovází, ač by z nich mohli těžit a raději se stávají pouhými bezstarostnými konzumenty. Musím říct, že se delší dobu zamýšlím nad tím, co a kdo je v tom našem světě opravdu „normální“. Zda ekonomické vzorce, kapitálový trh a peníze, které určují diktát celé společnosti nebo zda má větší váhu láska k bližnímu, krásné chvilky prožité během dne, které jsme se už odnaučili při honbě za „povinnostmi“ nevidět. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, proč je člověk na světě, jaký má úkol a jaký má život smysl. Z Tvých článků je vidět a cítit, že Ty už to dávno víš a hlavně podle toho konáš. Je to těžká cesta, kterou lemují právě ty radosti, o kterých píšeš. A právě naučit se vidět ty radosti je sakra těžká práce, protože tomu předchází změna myšlení. Tvé články mi pomáhají třídit si věci na důležité a nedůležité.
Pokud Ti to čas jen trochu dovoluje, také bych se přimlouvala za vydání knihy, protože takové čtení působí jako živá voda a myslím, že je jí právě v současné době hodně třeba.

Chtěla bych Ti moc poděkovat za lásku, kterou dáváš nejen svým dětem a svým blízkým, ale také nám, čtenářům. Přeji Ti, ať se všechno dobré vrací a také mnoho sil do budoucna.

A dodatečně Michalce přeji k narozeninám jen to dobré, to nejlepší už si vybrala – svoji mámu.