Re: Nejen krásné chvíle...

Nechtěl jsem, aby můj příspěvěk vyzněl nějak negativisticky. Jenom jsem četl i názory, že Ti tu některé dámy autistické dítě závidí. Myslím, že není co. Například na Aple jsem si přečetl o Matějkovi (myslím, že se tak jmenuje). Když jsem viděl jeho kresby, byl jsem úplně paf - měl jsem zato, že je to génius a mít takové dítě doma je požehnání a že se s ním dá vyjít. Když jsem si pak četl úryvky z knihy, kterou přípravuje jeho maminka, moje pocity byly sice stále ještě pozitivní - ale je dobré vidět i odvrácenou stranu mince. Že autista není jen zábavný, vtipný a kreativní, ale také se občas ve společnosti chová...nestandartně, může trpět přílišnou vznětlivostí a já nevím čím vším ještě.
Jinak - děkuju za Tvoje články. Film studio blabla mě tak uchvátilo, že bojuju s chutí se k Vám rozjet, poznat všechny ty úžasě děti a jejich ještě lepší rodiče na vlastní oči a hlavně si s nimi něco zahrát:-)
Děkuju za Tvé články na rodině...a děkuju za to, že dokážeš mluvit krásně i o věcech, které zas až tak příjemné nejsou (krádeže, špatné návyky z dětských domovů...).
Máš velký dar, Maceško. Dar lásky. Málokterá matka by si ke svým dvěma vlastním dětem vzala...kolik už? Čtyři děti do péče, když počítám i Žanetku?