S tituly je legrace

Mám tchána inženýra - jediný vysokoškolák z 12 sourozenců, je mu už přes sedmdesát. Moc špatně spolu vycházíme, jako jediná žena v rodině se od něj nenechám buzerovat a urážet, takže často dochází ke konfliktům. Úplně mě dostal, když při jedné výměně názorů povídá: "Tak bychom se snad mohli dohodnout, když oba máme titul, ne?"

Jiný příběh - konflikt se sousedem, taky pán okolo sedmdesáti. Debata se vystupňovala tak daleko, že mi začal předhazovat, že jsem arogantní, vztahovačná, povýšená atd. (stejná historka jako s dědečkem, nestrpěla jsem jeho buzerace). A překvapivě přišlo: "Čekal bych, že se dohodneme snáze, když máme oba vysokou školu." Ale přišlo ještě něco lepšího. Řekl mi: " Já vám budu demonstrovat, jak jste povýšená. Já vás oslovuji paní inženýrko, vy mě pane Nováku." Můj komentář, že mi klidně může říkat Markéto, že si na titul nepotrpím, a že mi na oslovování příjmením nepřijde nic strašného, vyšel naprázdno.