Dodatek!!

Překlad dalšího textu, který poslala na Rodinu LídaK (omlouvám se za případné nepřesnosti :o))

Dr. CHERYL McCLARY:
Podle Národního informačního centra pro ženské zdraví (NWHIC) existují tři formy nebo hladiny „blues“. První je známa jako baby blues, další je poporodní deprese (PPD) a nejzávažnější je poporodní psychóza.

- Baby blues se objevuje u mnoha žen ve dnech následujících hned po porodu. Novopečená maminka má náhlé změny nálady, od pocitu velkého štěstí až k pocitu velkého smutku. Může bezdůvodně plakat a cítit se netrpělivě/nesnášenlivě, rozrušeně, neklidně, úzkostně, osaměle a smutně. Baby blues může trvat několik hodin nebo jeden až dva týdny po porodu. Obvykle není třeba zdravotnické péče. Často pomůže podpora skupiny novopečených maminek nebo rozhovor s někým, kdo mamince pomáhá.
- Poporodní deprese (PPD) může přijít několik dní, ale i několik měsíců po porodu. Může to být nejen po prvním, ale po kterémkoliv dítěti. Žena má pocity podobné jako při baby blues – smutek, zoufalství, úzkost, rozrušení – ale cítí je mnohem silněji než-li při baby blues. PPD často neumožňuje ženě dělat normální věci, které potřebuje každý den udělat. Pokud je ženino „normální fungování“ takto narušeno, je to jisté znamení, že je potřeba vyhledat zdravotnickou pomoc. Pokud žena není léčena na PPD, příznaky se zhoršují a trvají i rok. PPD je vážné onemocnění. Může se léčit léky, poradenstvím/psychoterapií a také velkou podporou bližních nemocné. Ale: bližní nejprve musejí být schopni rozpoznat příznaky PPD!

Jaké jsou příznaky poporodní deprese? Zahrnují:
 pocity neklidu a rozrušení
 pocity smutku a deprese, hodně pláče
 stav bez energie
 bolesti hlavy, bolesti na hrudi, bušení srdce (srdce bije rychle a člověk má pocit „přeskakujících úderů“/=extrasystoly/), ztuhlost/strnulost nebo hyperventilace (mělké a rychlé dýchání)
 neschopnost spát anebo velká únava, nebo obojí
 neschopnost jíst a úbytek váhy
 přejídání a přibírání
 obtížné soustřeďování, zapamatovávání si nebo rozhodování
 přestrašenost o dítě
 nezájem o dítě
 pocity vlastní bezcennosti a viny
 strach, že ublížím dítěti nebo sobě
 nezájem o intimní život (chybí potěšení ze sexu)

- Poporodní psychóza je velmi vážné duševní onemocnění, které může ohrozit novopečené matky. Může přijít náhle, nejčastěji během prvních tří měsíců po porodu. Ženy mohou ztratit kontakt s realitou, často mají sluchové halucinace (slyší např. neexistující hlasy) a bludy (vidí věci jinak, než jaké jsou). Vizuální halucinace (vidění věcí, které tu nejsou) jsou méně běžné. Další příznaky zahrnují insomnii (neschopnost spát), pocit zneklidnění (rozrušení), zlost a podivné pocity či chování. Ženy, které mají poporodní psychózu, potřebují ihned léčbu, a téměř vždy potřebují také léky. Ženy bývají přijaty do nemocnice, protože existuje riziko, že ublíží sobě nebo někomu jinému, často dítěti.

---------------
Pro srovnání uvádím ještě velmi podobné dělení, okopírované ze staršího článku na Rodině „Psýché po porodu...“:

Poporodní období je psychicky velice speciální a zhruba je možno "pošramocenou" psychiku rozdělit takto:

1. poporodní blues - krátkodobá a přechodná záležitost, obvykle ne delší než 2 týdny; většinou začíná kolem třetího dne po porodu pláčem, může jej provázet i pocit zlosti, osamělosti - samozřejmě se tento pocit odráží nejvíce na partnera; blues se objevuje asi u 80% maminek a je považováno spíše za normální stav. (Osobně doporučuji, aby v tomto období maminka ze sebe "všechno vydala ven": když chce plakat, ať pláče, když má pocit, že se chce vztekat, ať se vzteká - doporučuji odreagování se např. pomocí štípání dřeva či bušení měkkým předmětem do matrace apod. - pozor při tom na bezpečnost! Jiná léčba není nutná, podpora okolí však urychlí uzdravení :-))

2. poporodní neurotická deprese je daleko hlubší stav, může nastat i po skončení šestinedělí. Podle statistik postihuje okolo 10% žen - maminka je obvykle velmi vyčerpaná, unavená, úzkostná i pesimistická. Někdy cítí, že není schopná se postarat o svoje dítě; pak všechny její myšlenky jsou orientovány na to, jak je zabezpečí... (Pozn.: jiný název je též pozdní poporodní deprese; zde je určité riziko sebevražedných tendencí, proto pozor - je nutné vyhledat pomoc!)

3. a teprve poslední je poporodní psychóza, která je někdy označována za laktační psychózu, někdy za puerperální psychózu. Tyto nemoce zdánlivě nemají s laktací nic společného, jsou ale laktací a jiným způsobem života po narození dítěte spuštěny a neliší se od psychiatrických nemocí v jiných obdobích života. Často se také objevují znovu při dalších těhotenstvích - možná jsou na ně jen odborní pracovníci jinak a snad i lépe připraveni. (Pozn.: podle novějších poznatků je za kolísání nálad až psychotické stavy zodpovědný daleko spíše pokles hladiny estrogenů po porodu, nežli nástup laktace)
Rozdíl - velmi laicky řečeno - mezi druhým a třetím stavem je ten, že při neurotické depresi se matka často trápí svou situací, ale ví o tom, co dělá. Při poporodní psychóze je spíše pravidlem, že matka dělá mnohé věci automaticky a ani o nich neví, často trpí bludy. Neví např., že jde přes přechod a přitom svítí červená … (Psychóza je tedy životy ohrožující stav, který je nutné akutně psychiatricky léčit!)

V rámci diagnostiky je možné zjistit už během těhotenství (tehdy je ale jen málokterá matka v kontaktu s odborníkem, pokud nemá problémy), zda má dotyčná k těmto nemocím nějaké dispozice. Například se velmi podceňuje, nesnáší změny, neumí reálně posuzovat sebe nebo své okolí, má velmi sníženou sebeúctu… Prevence - zjistit tyto dispoziční faktory, mluvit i o situaci matky a babičky. Zajistit tak připravenost celé rodiny, mít odvahu postavit se k těmto problémům "čelem"- a kdyby nastaly, mít v záruce dobrého odborníka, se kterým je možné o daných věcech mluvit.
Prevence existuje - stejná jako při prevenci depresí obecně. Zásady psychohygieny jsou popsány ve více publikacích, mezi klasiku patří "Duševní hygiena" od brněnského profesora Libora Míčka. Ještě k nespavosti - ta je součástí dg. deprese. A naopak, spánkový deficit může depresi spouštět! Co se týče spánkové deprivace matek v šestinedělí - je vhodné v době spánku dítěte odmítat návštěvy a spát. Další chybou je buzení dítěte po 3 hodinách ke kojení ve jménu problematické víry, že dítě si zvykne na pravidelnost a bude ji potom samo dodržovat. Kdyby maminka dovolila dítěti spát, spala s ním a nechala se dítětem budit ke kojení, ke spánkové deprivaci by určitě nedošlo (novorozené dítě přespí málem celý den) a časem by se vytvořil také specifický rytmus "spolupráce" dítěte s matkou. Pokud by se matka dokázala vzdát svých představ o denním programu a hledala soulad s dítětem, nakonec by si vše dopadlo k oboustranné spokojenosti.