Re: kojení

Ať si každý kojí nebo nekojí, ale ať hlavně nešíří osvětu typu, že to je stejně šumafuk. Prvního syna jsem bohužel nekojila, byla jsem mladá a zblblá, nevěřila jsem si, měla jsem pocit, že umírá hlady, doba mě v mé neschopnosti podpořila)1985). Kluk je alergický, trpěl záněty středouší, kdykoliv marodil, stálo to za to. Dceru(1988) už jsem kojila 9 měsíců, odstavila jsem ji, protože to bylo tehdy raritní(stále jsem holt byla mladá a zblblá). Tyto děti vyrůstaly ve stejné zátěži životního prostředí, se stejnými výživovýni stereotypy a Dana je daleko zdravější a zároveň pohodovější než Ludvík. Magdu hodlám kojit, dokud bude mlíko, od toho se totiž tvoří:)
Osobně si vyčítám první selhání dodneška, protože to zkrátka na těch dětech JE ZNÁT.