Cože??

Jejda, asi jsem hloupá, ale nepochopila jsem, co chtěl autor článkem říci. Tak za chování dětí může matka nebo dítě?
Ať je to jakkoliv, já jsem názoru, že každé dítě jiné a jeho vlastnosti jsou více než z poloviny dané už při narození; a výchovou a prostředím se můžou jen trochu usměrnit nebo doladit.
Matka přirozeně přistupuje ke každému dítěti trochu jinak, protože každé vnímá jinak. Dítě je jedinečné. Neplatí na všechny stejná pravidla.
Jediné, co je platné pro výchovu VŠECH dětí je, že potřebují
1.) MOŘE NESOBECKÉ LÁSKY, se kterou pak zároveň přichází tolerance,trpělivost, empatie

2.) HRANICE, které dodají pocit bezpečí, a schopnost pochopit příčiny a souvislosti dějů

Samozřejmě se budou celý život snažit překračovat HRANICE a pokoušet naši LÁSKU. Ale o tom je výchova.
Výchovou dětí vychováváme i sami sebe. Já jsem tolik vděčná, že mám své dvě děti, které mě někdy absolutně přivádějí k zuřivosti (dřív jsem o své schopnosti rozčílit se vůbec netušila!). Jsem vděčná za to, že jsem se naučila více chápat druhé, obětovat z lásky a ráda kus svého pohodlí, pro to, abych obstarala své děti. Že jsem poznala, co to je za štěstí, za nepopsatelné blaho, milovat někoho více než sebe. A i kdyby se to teď změnilo, kdyby se cokoliv stalo, tyto mé zážitky a zkušenosti už mi nikdo nevezme.
Ikdyž mateřství je náročné a zodpovědné, člověk tím nesmírně vyzraje (pokud to dělá pořádně) ale především je o tom nejkrásnějším citu, kterého je člověk schopen.
Přeji všem maminkám, aby co nejčastěji zažívaly tento nejkrásnější cit. A ikdyž je to někdy těžké (víme, jak děti umí potrápit), aby neustále v sobě cítily ten posvátný úkol-uvést nového človíčka do světa. Je to hodně důležité.
Přeji všem hezký prosluněný den. :-)