Re: Je to přesně naopak

Souhlas, chtěla jsem reagovat podobně.

Samozřejmě, že vždycky budou mámy omlouvat svoje děti. Myslim si, že právě proto, že mají docela dobrej přehled o tom, co dítě za celej den (tejden, měsíc, roky) zažilo a z velký části znají pozadí jeho chování. Některý matky děti omlouvají víc, některý míň, ale nevim, jestli se to dá hodnotit jentak zvenku...

Proč to sem vlastně píšu - pokud někoho hodně dobře neznáte, nedělejte závěry o jeho nevychovanosti. Možná že matka problematického dítěte odvedla ve skutečnosti mnohem víc práce, než matka hodného dítěte hned vedle.
Chi, a jestli máte pocit, že dítě špatně vychovává, můžete jí na pár hodin týdně nabídout hlídání a ověřit si kde byla chyba :-) (Znám někoho kdo to zkusil a teď už mu zbývá jen obdivovat matku, že to vlastně za daných podmínek zvládá skvěle.)

Jinak k článku - jestli jsem dobře pochopila závěr, šlo o to, že matky myšlenku o tom, že jde o problematické dítě přijaly za svou, ale tenhle pohled a přístup matek se neodrazil na chování dětí. Hm, to se mi zdá bejt trochu moc jednoduchej závěr - je přeci spousta cest jak na informaci např. o hyperaktivitě matka zareaguje - může ji odmítat, nebo naopak od té chvíle všechno omlouvat diagnózou, nebo zvolit přístup vhodný pro hyperaktivní děti, nebo cokoli mezi tim. Pokud by se rozdílnost přístupu na dětech neodrazila, znamenalo by to jako, že nemá smysl snažit se s problémem dítěte něco dělat?

Já teda naopak doufám, že náš syn se skrz naši péči a integraci co nejvíc přiblíží normálnímu životu.