Do jaké skupiny patříme?
U nás to funguje a vždy fungovalo asi tak: kdo má čas a všimne si práce, ten ji udělá. Je fakt, že já si většinou nevšimnu, že je třeba "přezout auto" na zimní a manže nepostřehne prádelní koš, který se plní a plní a plní..... Ale běžný režim vychází z našich možností. Dokud manžel pracoval v zaměstnání a já byla doma s dcerou, bylo na mně 90 % domácnosti. Pak jsem (blbec) začala podnikat a bylo to tak 1/2 na 1/2. V pozdější době muž přišel o místo a měli jsme mimino - on byl na mateřské. Teď šla malá do školy a já si našla práci a dojíždím, takže se o domácnost zase dělíme - já tak 40 a on 60%.
Já ráno učešu malou - má vlasy pod zadek - a dám jí snídani a jdu do práce. Muž na ni dohlídne, aby se najedla, umyla, oblíkla a odvede ji přes silnici (do školy musí přes hlavní).
Potom nakoupí a jde do naší firmy. Tam je vlastně celý den - do 17 hodin. Já přijíždím z práce až v 6, takže on dá dětem večeři. V těch 6 napíšeme úkoly, nachystáme tašku a oblečení na druhý den, holky učešu a jde se koupat a spát. Malá bývá tak v půl osmé v posteli a do osmi ji ta větší čte, pak se ona třeba ještě půl hoďky učí, spát jde v 9. Já potom usedám k domácímu počítači a dělám moje a manžovo účetnictvi, počítačový "kšeft" a nebo něco podobného. Taky vařím oběd na druhý den pro muže nebo se bavím :o))) žehlením... Spát chodím tak v 1 a v 6 vstávám.
Muž když v pět zavře a navečeří se, jde po svých případech (kromě rodinné firmy je vlastně veterinář) nebo si dělá papíry a než jde spát venčí psa (odpoledne ho obstarají děti, ráno manžel).
O víkendu bývám v obchodě já nebo dcera, manža toho má za týden dost. Já taky dělám větší úkild a muž třeba vezme děti na zahradu, která je jeho doménou.
Je docela výhoda, že si malá může skoro všude dojít sama: V úterý má aerobic, ve středu pěvecký sbor a ve čtvrtek přírodovědný kroužek a keramiku. Problém je vždy jen ta cesta do školy a ze školy (všechny ty kroužky jsou na "naši" straně hlavní silnice).
Nedá se říct, že ten či onene systém je dobrý/špatný. Prostě každá rodina je jiná a musí si najít svou cestu. Hlavně, aby to vhovovalo OBĚMA stranám (já říkám: před svatbou a hned po ní je třeba chlapa vychovávat a vychovávat...pak mu to už ani nepřijde, že dělá něco, co jeho otec považoval za "čistě ženské". Zvlášť, když byl jako manžel jedináček, maminka pracovala jen 6 hodin denně a tatínek byl pánbůh, kterému se všechno chystalo pod nos.)
Ahoj, nějak to s těmi českými chlapy vydržte - je to lepší, než bez nich, ne?
Simona
Odpovědět