taky 10 %

Tak to s námi snad přece jen není tak špatné. Jsem také "desetiprocentní", zvyklý žít naprosto samostatně. Žena je pro mne rozhodně partnerkou, ne služkou. Samozřejmě sklízím kritiku od "devadesátiprocentních" mužů :o)
Mám zkušenost trochu jinou: vychovávám syna (po rozvodu ve vlasní péči), zažil jsem na vlasní kůži, co to obnáší, když naprosto fatálně selže žena, jako manželka i jako matka. Nikdy by mne ale nenapadlo z toho vyvozovat nějakou "poučku", přesto, že jsem se s takovým případem setkal i u jiných lidí. Ani to u mne nevyvolalo naprosto žádnou změnu v názorech na dělení rolí muže a ženy v rodině a domácnosti.
Řekl bych, že výrazně patriarchální postoje, zmíněné v článku, jsou do velké míry převzaté od otců - falešný vůdčí komplex, který nemá dnes žádné opodstatnění, ženám už jen málokdy imponuje, naopak mnohdy vyznívá přímo trapně. Dalším důvodem jsou vzájemně tvrdé a kritické postoje, žřejmě způsobené přeceňováním své vlastní role a nedoceňováním partnera. Mimochodem, také jste se setkali s (promiňte) debilní pohádkou o tom, že muž je lovec a žena se stará o oheň? Nechápu, jak do toho zapadá žena, která odpracuje stejně jako muž min. 8,5 hodiny, pak běží standardní odpolední až večerní překážkovou dráhu školka-nákup-plotna... V takovém vztahu se pak muž nutně stává poněkud zbytečným - setkal jsem se nejednou s tím, kdy se žena rozvedla nebo o rozvodu uvažovala, s tím, že na tom vlastně bude stejně, jen bude vařit o jednu porci méně. Mám radost, že se tu objevilo pár názorů, které působí velice vyrovnaně.