Re: Po 14dnech????

Však autorka sama píše, že obdivuje ty, co snaží několik let. Tyhle věci se prostě nedají plánovat a je to asi dobře. Já dodělala školu, nastoupila jsem do práce jako zástup za mateřskou dovolenou a naprosto mě škovalo, když mi doktorka při běžné každoroční preventivní prohlídce sdělila, že jsem těhotná. Měsíc po nástupu do práce jsem musela řediteli říct, že si za pár měsíců bude hledat zástup za zástup na mateřské, zrovna 2 měsíce před tím se mi rozvedli rodiče a nechali mě samotnou v prázdném bytě... Prostě se mi to fakt vůbec nehodilo. Ale říkala jsem si, furt lepší, když mi doktorka v 25 řekne, že jsem těhotná, než že nemůžu mít nikdy děti. Vše se nakonec vyřešilo dobře, stihla jsem se vdát a pracovat až do konce, takže mám aspoň rok praxe. Teď už pomalu uvažujeme o druhém dítěti, ale zase... teď se to nehodí manželovi, potom zase mě... asi to necháme na náhodě, kdy to má přijít, tehdy to přijde. Navíc strašně toužím po holčičce, už jsem si hledala různé fígle, jak ovlivnit pohlaví, ale vím, že nakonec budu šťastná, když budeme všichni zdraví. Prostě si to budu jen tajně přát. Patřím taky k těm, co musí mít všechno pokud možno hned, ale život mě naučil, že plány jsou často k ničemu. Taky jsem si už uvědomila moudrost přísloví: Dobře si rozmysli, co si přeješ, mohlo by se ti to vyplnit.
Tak hodně štěstí při snažení a raději se zaměřit na něco, co ovlivnit můžeme:-), miminko přijde samo.