Nože

Leni ani nevíš jak tě chápu. Manžel nechává nůž na odkládací desce pokaždé, když si něco krájí. Může mě roztrhnout vzteky,když se jdu třeba v noci napít a vidím nůž zase na dřezu, jako by bylo tak strašně těžké ho hodit do něj. A pak jsem za hysterku a fůrii, nedokáže pochopit, že malej by byl šmiklý raz dva a on by si to celý život vyčítal. Vlastně nevyčítal, protože bych ho okamžitě zabila taky.
S těma dětma a barvou je to sranda, že se nic nestalo, ale toho, kdo tam tu barvu nechal bych seřvala na ultimum a nechala ho to uklidit. Náš syn je naštěstí docela chápavý a když vidí, že něco není ok, zásadně na to nešahá a běží za mnou. Nedávno se mi spálily bagety v troubě, on se šel napít do kuchyně a vletěl za mnou s křikem HOŘÍ! a rychle mě tahal ať se jdu podívat.I na ten nůž už křičí a bonzuje, že ho tam taťka zase nechal. Já pak jdu za manželem , mu vynadat a on mi stojí za zády a ukazuje Tytyty. Ale to už mu za chvilku budou dva roky, když byl ještě chodící mimi , tak to bylo fakt "o držku" , ta manželova zapomnětlivost.