Jedna extremní

Jednou, ještě když jsem byla bezdětná, jsme byli u známých u ohýnku. Měli asi čtyřletou dceru (popravdě byl tam jen otec, byli v rozvodové stání a manželka už bydlela jinde a dceru měl jen na víkend - pouze na okraj). Dcerka si začala hrát s hořícími klacíky, roznášet je po zahradě a tak. Vše pořád ok. Pak se ale začala naklánět nad hořící oheň, tak jsem jí řekla, ať to nedělá, že jí chytnou její dlouhé rozpuštěné vlásky a bude plešatá. A tu mě odzbrojil její tatínek, který mě uzemnil, že razí jiný styl výchovy, že jí nic nezakazuje a nechá jí, ať si na to přijde sama. Tak jsem se ptala, jestli mu ohořelá hlava připadá jako dostatečný důkaz toho, že se nad ohněm nemáme sklánět, nebo bude čekat, až na dceři chytne i oblečení a uhoří....
To jen tak k zamyšlení....