U nás

v rodině se podobný případ traduje už pár generací. Když byl dědeček malej, tak ho často musel hlídat jeho starší bratr, protože prababička se (tehdy!!!) rozvedla kvůli karbanu svého muže. Měla naštěstí obchodní akademii, takže firmám vedla účetnictví, ale děti musela nechávat doma. (Bylo to v Berlíně - odešli tam za c.k. za prací.) A jednou přišla domů a děti si hráli s nůžkama a s peřinama na sníh. Jindy v neděli kamsi odběhla a tak starší posadil mladšího v nedělních šatičkách pod necky s nechaným prádlem na odmočení a vypustil je...

Mám synka LMD, malinký pronajatý byt, a tak některé věci jsme radši nezakazovali, abychom nedali návod. První dobu jsme ho učili dvě věci: heiss (=pálí, ale to má dvě slabiky a nesičíto tak hezky), a díra hluboká (za oknem, ale i za vchodovými dveřmi do bytu je staré zábradlí s mezerou od země dobrých 35 cm).

A stejně ho jednou manželka sundavala z parapetu u okna, kam se vydrápal po nábytku, když ještě nechodil. A byla doba, kdy ho nikdo nedokázal odradit, aby nečmáral a neškrábal po zdi (ani tresty, nic...). Prostě si v nestřeženém okamžiku vzal lžíčku a opačnou stranou už doloval.