Proč se cítit uraženě?

Monty, vypadá to, že jsi trochu píchla do vosího hnízda :-) Spousta lidí, jak tak čtu ty komentáře, má pocit, že ses jich osobně dotkla... Neboj, třeba já jsem pochopila, o co ti skutečně šlo: mimo jiné se prostě zeptat těch, co poslouchají "zombíky", co je k tomu vede. Rozhodně jsi je nechtěla odsuzovat , nemám pravdu?

Myslím si, že je to velice zajímavá diskuse... Já jsem někde na poloviční cestě mezi extrémy, i když spíš dál od zombíků. Zombíky neposlouchám, mám ve stojanu z poloviny stejná CDčka jako ty, Monty, zombíky rozhodně nevyhledávám, ale na druhou stranu, když občas slyším v rádiu nějaké písničky z mých dětských let (cca 6-10), tak mě to donutí se usmát a trochu se "rozněžnit". V té době jsem si hudbu nevybírala - máma prostě měla celý den puštěnou Prahu nebo Hvězdu (tak se dřív jmenoval Radiožurnál, že jo?) a já to poslouchala každý den, když jsem se vypravovala do školy, a u večeře, a celý víkend,... Nějak záhadně se to dostane pod kůži... Ale opakuji - nekoupila bych si to ani bych si to dobrovolně nepustila...