Psychosomatika? Ani nahodou

Corro, pokud bys sis chtela precist soudnou knihu pojednavajici o tom, proc se lide snazi narvat nemoci, ze ktere maji des, pod skatulku psychosomatickych chorob doporucuji knihu od Sasan Sontagove. Nazev mi vypadl-dodam. Strucne obsah: lide ze strachu vynalezli tento "logicky" postup: Je-li nemoc tezke neni jiste jestli neni psychosomaticka-je-li psychosomaticka je vlastne psychicka: Je-li psychicka-da se prezit. Na podklade tohoto nesmyslu umira pomerne hodne lidi. Pak nechci byt zla, ale jeji posledni kniha " Ziju" je celkove nesmysl, lidi skutecne prvni dobu po rakovine a jejim leceni preziji, hodne zalezi na druhu nemoci jeji statistice a taky na tom, ktere leky se uzivaji. Asi nebude prekvapeni, ze urcite leky a lecebne postupy nejsou pro kazdeho. Tohle treba vi malo lidi, ale onkologicka nemoc je lekari pokladana za vylecenou, pokud pacient prezije 5 let od stanoveni diagnozy, na coz bych u mnoha nemoci taky nesazela. Pokud se ale pacient zameri na to, ze jeho nemoc je jen psychicka konciva to tim, ze pacient zacne chodit na po senzibilech a opousti klasicky pristup. Vetsinou pokud nenajde dost odvahy, aby si situaci uvadomil muze se ze zacinajici nemoci propracovat az k nemoci pokrocile a zemrit na ni. Nechci zase sirit pesimismus, nektere nemoci jde skutecne prezit a uzdravit se z nich, ale jsem dost skepticka ve vire, ze by v tom hrala tak velkou ulohu osobnost pacienta. Nejvic pomoha okoli, a bohuzel vyber, ci nahoda a stesti na dobreho lekare. Protoze pokud clovek nejde cestou senzibilu a pokud se podvoli klasicke nedicine nemusi dopadnout o mnoho lepe. Nektere choroby jsou lepe jine hure lecitelne a hodne zavisi na stupni pokrocilosti. Ona zadna psychicka cesta k uniku neexistuje, je jen moznost pokud to jde se vyrovnat s tim, co cloveka postihlo, nabyt maximum vedomosti, pokusit se vyhledat lekare, kteri zmirni nejhorsi priznaky a pokusit se prozit kazdy den naplno tak jak to jen jde. Na tom co prozila Ruzickova nic statecneho nevidim, jen dumam jestli ji nekapalo na karbit, pokud odmitala analgetika a antiemetika( leky proti bolesti a nevolnosti) s tim, ze si tak telo nejlepe pomuze. Ujistuji, ze je to blbost. Telu vubec nepomuze jestli clovek proziva bolest naplno, nebo ji tlumi, naopak, casu ktery ma pred sebou, nemusi byt tolik, aby si jim mohl dovolit vyslovene mrhat a utisujici prostredky nebrat. Neexistuje psychicka taktika, ktera by pomohla, ale pokud se clovek snazi odreagovat a zbavit strachu, muze prozit sve dny vic naplno, nez kdyz se soustredi jen na strach a neprijemne priznatky co dokonce bolesti. proti bolesti je nutne bojovat aktivne daji se totiz velmi dobre utlumit, problem je, ze se s tim nekteri lekari neparaji. Proto doporucuji aktivne vyhledat dobre Centrum pro lecbu bolesti (ja obesla tri, nez jsem nasla jedno, kde skutecne tlumi bolest). Rovnez existuji velmi ucinne leky proti nevolnosti, opet problem: jsou velice drahe a tak pacienta mozna ceka, ze ho odbydou Cerucalem, pripadne Torecanem, a leky jako Zofran mu proste nepredepisi, pokud si je primo nevydupe( to znamena pokud nevi o jejich existenci) Dal je znamo, ze strach nebo rozcileni bolest zesiluji, je proto dobre se nebat v pripade potreby brat psychofarmaka (lekari vestinou predepisuji slaba antidepresiva, ktera navic zesiluji ucinek leku proti bolesti) a najit si neco co Te dokaze od problemu pokud, nejsou prilis silne odpoutat. Tohle vsechmno jde provest. Je nutne se postavit k problemu celem a drobet se zajimat o to co Ti kdo dava za leky. Buhuzel o chce odvahu a aktivitu. Na druhe strane pokud Tva kamaradka byla mladsi zena musela skutecne velmi trpet, uz predstavou co bude s detmi...
Celkove je to hodne zle ,ale mnoho veci se da zmirnit a je dobre pokud je v rodine nekdo, kdo dokaze pomoct jak psychicky, tak pri opatreni leku, ktere pomohou pri hlavnich problemech s nemoci spojenych.