Re: jakou mamou

Ano u nas to takhle taky fungovalo. Do te doby nez se narodila Venda. Najednou jsem zacala citit,jestli tim svym postojem neublizuju mamce. Vzdyt ona nemuze byt takovy psi cumacek. Snazila jsem se trochu z te lasky k tatkovi dat taky mamce. Najednou jsem citila, ze i me by moc mrzelo, kdyby se ke me moje holcicka takhle chovala. Myslim,ze napeti povolilo a ja jsem zacala nasi mamku proste jednoduse brat. Opravdu je psi cumacek,ale je to moje mama a tak nejak (uz asipodvedome) se snazim hlidat si slova, ktere ji rikam. Mozna je to nejaky skryty strach z toho "jak se ty budes chovat ke svym rodicum,tak se budou k tobe chovat tvoje deti". Asi bych mela Vendulce podekovat,ze me naucila se na to vse divat z jiho pohledu. Treba te to ceka taky a treba taky ne. Treba te tve deti naopak utvrdi v tvem pohledu na vec. A v tom jsou ty nase deti tak vyjmecne :-)