28.8.2006 14:31:10 iva a prcek 11m
.... minulý týden...
mini zážitek z minulého týdne - drobnost, staly se mi horší věci, ale některé maminy jsou takové.. a ty ostatní to nevidí... na našem náměstí jsem měla sraz s kamarádkou.
Nakonec byla ve skupince asi pěti mamin, což mi nijak nevadilo. Nejdřív jsem vyndala malého, at se projde (začal tapkat na konci 10m tak v 11m už chodí hezky). Naznala, že to by se ten její zbláznil(byl úplně v pohodě,pokud je to takový problém ho dát zpátky do kočárku mohla ho nechat sedět... ale NE, soutěžíme přece!) kdyby ho viděl a vyndala ho také. Já miluju všechny děti, moje samozřejmě nejvíc, ale i ty cizí, a když jsem viděla jak její malý roztomile tape (náš zatím stál a rekognoskoval terén:) řekla jsem "ježiš, oni chodí skoro stejně, že je to strašně roztomilý". Jejich malému je rok a pár dní. Okamžitě odpověděla že "pavlík už si je ale na těch nohách dost jistý"... tak jsem mlčela. Také se zeptala skoro podezřívavě, odkdy náš malý takhle chodí - má odpověd že chvilku ji uklidnila.
Scéna druhá, chodba, kde jsme čekali na kamarádky až nakoupí. Její prcek lezl na schody - okamžitě poznamenala, že takhle leze už od 11m. Nás od osmého, ale mlčela jsem, já tohle nesnáším. Po chvíli se tobík snažil strčit prsty do elektriky, stoupla jsem si před ni a zabavila malého. Sledovala jsem ho ale dál, našel samozřejmě další zásuvku - už jsem viděla jak se otáčí, byl od ní možná 40cm? Fakt jsem tam doskočila na poslední chvilku. Ona před všemi poznamenala "to by nebylo tak rychle"
Víte, vlastně to bylo o ničem, ale nechala jsem je jít vlastní cestou po hodce a šla jsem radši za kamarádkou. Moje dítě je pro mě to nej - jednak je fakt strašně šikovný, ale nikdy bych nesrazila radost některé maminky... A co mě na sobě štve, já prostě mlčím, když takhle začnou a pak mi přijde, že tobíka "zrazuju", že bych asi měla "bojovat", aby si nemyslely, že on je nějaký nešika... ale problém je v tom, že náš malý je fakt šikovný a já si nemůžu bodnout, nemůžu, ani do matky, která si bodá do mě.
Některé kamarádky jsou trošku takové, ale jsou přitom i milé, příjemné, přátelské. Nevím co si dokazují, ale snažím se to skousnout.
To nebyl problém téhle dívčiny, nebyl to velký boj, ale stokrát nic umoří i vola, že?
Celou dobu soupeřila a dávala mi najevo, že ten jejich je lepší.
Ze spousty kamarádek mám tenhle smutný pocit a jsem MOC moc ráda, že se autorka nebála nakousnout tohle téma. Nejhorší mi ale přijde, že tyhle matky by vehementě a nahlas odsoudily každého, kdo soudí.. a samy sebe nevidí. Nezdá se vám?
- měli bychom se stěhovat do zahraničí. Jedna z věcí, která mi nebude chybět, je tady ta česká malost a závist. Tam vám každý přeje, že máte šikovné dítě a nesoupeří s vámi, protože jste mu v tom dobrém slova smyslu ukradení...
Odpovědět