Re: já ve školce

Tak přesně tohle znám... Do tří let mě hlídala babička (mamka šla na mém roce do práce-tehdy to tak bylo běžné, je mi 35 let) a ve třech letech mě naši dali do školky, abych si zvykala na ostatní děti. Ta školka byla pro mě noční můra, nastaly šílené ranní scény, kdy jsem se zuby nehty bránila odchodu do školky, tam to víceméně probrečela, doma pak neustále řešila nějaké, pro všechny ostatní zcela nepochopitelné, problémy a otázky týkající se školky a zvyklostí ve školce, no za pár týdnů jsem z toho byla tak na nervy, že jsem se začala počůrávat a nakonec doktor našim doporučil, ať mě tam nedávají. Faktem je, že taky těžko navazuji zkontakty s lidmi a jsem hodně uzavřená a od ostatních lidí si nechávám odstup. Vždycky jsem měla ve škole atd. jednu max dvě nejlepší kamarádky, na tu(ty) jsem se upnula, ale nikdy jsem moc nezapadla do nějakého kolektivu, party atd. Můj manžel je sice podstatně společenstější a kontakty navazuje snadněji, ale taky do školky nikdy nechodil a kolektiv nikdy nevyhledával. Jsem zvědavá, jak to bude s naším děťátkem - zatím je sice v bříšku, ale už teď se zajímám o jesle a ráda bych tak na roce jeho věku (+- nějaký ten měsíc) se vrátila do práce a malého dala do jeslí). No, jestli bude po nás, tak nechci vidět, jak to dopadne. Bude to naše první mimi, další už neplánujeme.