každé jiné

Každé dítě je opravdu jiné. Moje starší dcerka nastupovala do školky bez jakékoliv přípravy ve 2 a 3/4 roce. Od začátku na celý den tzn. na 8 hodin a bez problému si zvykla. Do školky se těšila, neplakala a během tří měsíců se naučila tolik nových věcí, jak nikdy předtím. Školka ji svědčila. Mladší dcerka nastupovala ve 3 letech, a to předtím se mnou chodila skoro rok na hodinku týdně si do školky pohrát a zvyknout si na prostředí a budoucí učitelky. Když nastoupila, tak měsíc chodila jen dopoledne, a pak do prázdnin 4 měsíce na celý den. Celou dobu ranní odchody proplakala. Paní učitelka mi ji musela brát z náruče, plakala ještě nějakou dobu, co jsem odešla do práce. Během dne si s dětmi bez problému hrála, jen občas si poplakala, když si vzpomněla, že by raději byla s maminkou.
Večer před spaním už domlouvala, že druhý den určitě nikam nepůjde a bude doma, třeba i sama. Během prázdnin jsem změnila zaměstnání, abych ji mohla do školky dávat jen na 4 hodiny, do MŠ ji odvádí starší šikovná dcerka a stejně to dnes probíhalo stejně. Do školky se netěší, při předávání paní učitelce plakala a ani sliby, že pro ní maminka po obědě příjde nezabraly. Tak nevím. Už přestávám věřit, že se to někdy změní.
Doopravdy nepomůže zvykání v Mš, výchova, motivace ... Každý z nás je prostě jiný a s tím se nedá nic dělat.