Re: jiný konec

no, mám podobný zážitek z Řecka, tam po plážích pod Olympem pobíhalo plno bezprizorních psů.Dokonale mi to umožnilo poznat pokřivenou povahu jedné známé, která mě peskovala, že ty psy krmím. Když jsem jí řekla, že kdyby je nekrmili turisté, asi by zemřeli, a že jsem si myslela, že má psy ráda, když jednoho má, mi řekla: Já mám psy ráda, ale tihle jsou špinaví a mokří, fuj.
No je to můj nejsilnější zážitek z Řecka. Ale pořád lepší, než když mi bylo sladkých 17 a v Pompejích jsem nad jednou opuštěnou smečkou chlupáčů dostala hysterický záchvat z bezmoci a zoufalství, že si je nemůžu všechny vzít domů. Dneska už Magrátu chápu. Nedávno mě ukecával manžel k nějaké té psí adopci a já zřetelně řekla NE! Kdybych se viděla v sedmnácti, ani ruku bych si nepodala:-) (na mou obranu musm říct, že máme doma dvě fenky a dvě kočky)