Tohle znám...

Já jsem taky ke své smůle z těch,co se jim sevře žaludek,když vidím opuštěného čoklíka.I když (jak už někdo psal),s věkem se člověk stává trochu otrlejším.Máme doma "voříška",co se ke mě s manželem připojil před 13 lety,když jsme byli na běžkách.Je to zlatíčko,a já vím,že až nebude,půjdu do útulku a vezmu k nám nějakého podobného.Já si totiž myslím,že by si lidi,kteří chtějí pejska sobě a dětem pro radost,měli psa pořídit touto formou.Třeba by trochu psů v útulcích ubylo.Dneska je ale chov psů i velký kšeft a spousta chovatelů Vám bude tvrdit,že "neznámého psa nikdy" a že jen to jejich plemeno je to pravé ořechové k dětem ..atd.Možná jo.Ale já mám s voříškem naším a voříškem dědečkovým super zkušenost. A pudlice s rodokmenem,kterou má mamka,je neurotická hysterka.Máme ji rádi,ale je to fakt neurotik.