Re: Ústav - nikdy!!!

Ahoj Majko,

je obdivuhodné, co jsi se svým dědečkem dokázala. Nebýt Tebe, už by asi opravdu nebyl. Je to krásný příběh se šťastným koncem, k němuž došlo hlavně Tvou zásluhou.
Ale tohle je přesně ta situace, o které jsem mluvila ve svém předchozím příspěvku. Každý případ je jiný. V tom Tvém jste řešili situaci po úraze, která měla perspektivu na uzdravení a Tobě patří čest, že jsi ji dokázala rozpoznat tam, kde už ji jiní neviděli. Z Majdina příspěvku vyplývá, že se zpočátku pokoušeli starat sami. Nevíš, jak dlouho to trvalo. Nevíš, co jejímu dědovi bylo. Nevíš, kolik lidí do toho bylo zapojených. Nevíš, zda by si mohli finančně dovolit jednu nebo spíš dvě ošetřovatelky. A je tam ještě spousta dalších takových NEVÍŠ. Připadá mi proto HODNĚ MOC surové mluvit o morální ostudě. A to i přesto, že jsi Ty sama něčím podobným prošla a zhostila jsi se toho se ctí.