Stejný příběh byl i náš!

Klíšťovka je šílená nemoc, vloni ji prodělal manžel, není to dobrý ještě teď. Začlo to jako u Vás, ale bez žádné chřipky, žádné nachlazení, nic. Bylo léto, vedra. Prostě najednou, jak přišel z práce, šel si lehnout, že je mu blbě, já mu jen tak ze srandy změřila teplotu, měl asi 39. Do večera už nevstal. Celou noc prozvracel. Měli jsme podezření na úpal ze sluníčka, jednou jej prodělal a příznaky byly stejné. Ale začlo to být horší. Začal blouznit. Kdo to nezažil, nepochopí. Celou noc mě volal, neustále mě volal, já byla vedle něj a on mě vůbec nevnímal, nedokázal souvisle mluvit, jen blábolil. Ráno jsme volali záchranku. Výsledek? Obdoba toho, co popisujete. Jen s tím rozdílem, že se na manžela podívali, i změřili tlak, atd. ale nic jiného nám "na to dát nemůžou, musíme se hlásit u naší závodní lékařky." Alespoň dali něco od zvracení. Manžel ale zvracel ještě celý den.
Nemohla jsem do něj dostat ani pití, vše šlo ven. Třešnička na dortu byla ta, že naše závodní lékařka měla 14 denní dovolenou. To jsem se dověděla, až poté, co nás záchranka odjela. Co mě zbývalo? Dopravit manžela aspoň k lékařce, která zastupovala. Byl to nadlidský výkon, nedokázal sám ujít, neorientoval se ani v čase ani v prostoru. Jak už to bývá u lékařů, kteří jen zaskakují, asi znáte :-) Prý blouzní proto, že dostal "koňskou dávku" těch čípků na zvracení. Přitom blouznil dávno předtím, než je dostal! Což jsem jí i řekla. Prý se máme ukázat za 3 dny. Když o tom tak zpětně přemýšlím, za ty 3 dny v péši této lékařky by byl manžel někde úplně jinde....
Jak vše dopadlo? Další noc bez úspěchu, blouznil dál, horečkoval dál, jen nezvracel. A tak jsme se odvolali na jiných místech. Manžel měl asi před 10 lety těžkou nehodu. A lékařka, která s ním měla tehdy hodně do činění a pomohla mu, nám napadla jako poslední šance. Hovořila se mnou telefonicky asi půl hodiny, vše jsem jí popsala, vyptala se mě a pak řekla, ihned jej dovezte. Okamžitě nás lifrovali do ordinace, odkud jsme vyšli asi za hodinu, důkladně jej vyšetřila, vyptala se a odeslala nás jako akutní případ do nemocnice.
Předběžně to diagnostikovala jako zánět centr. nerv. soustavy. Tam se samozřejmě po řadě dalších vyšetření vše potvrdilo. Klíšťová encefalitida - zánět mozkových blan. Řekli, že jsme přišli za pět minut 12. Poležel si tam 3 týdny, ale co to je proti tomu, co on si zažil. Tímto chci poděkovat paní doktorce Viceníkové za její ochotu a laskavost.
Od té doby tuto nemoc nepodceňuji. Nepřeju to nikomu. Ale přesvědčila jsem se, že když člověk potřebuje pomoc, málo kdy se jí dovolá. Musí se zbytečně dlouho trápit, než se najde ochotný lékař, který vyléčí.