Očkování není zbytečnost

Před několika týdny jsem psala článek o tom, jak mého syna a synovce poštípaly včely. Byla jsem z toho pěkně vydivočená a bohužel mě současné události donutily tento zážitek přehodnotit.

Včely totiž nebyly ten hmyz, z kterého jsem měla mít starost.

Byly to klíšťata. Každé léto na chalupě jsem si přinesla z lesa pár klíšťat a nikdy jsem to neřešila. Když můj manžel letos schytal dvě a začal vyvádět s testy na boreliózu a s klíšťovou encefalitidou, považovala jsem ho za hypochondrického hysterika a dala mu to patřičně najevo.

Pak moje máma dostala chřipku. A pořád ne a ne se z ní dostat. A k doktorovi nechtěla. Během pár dnů najednou zhubla kolem 8 kilo, nejedla, bylo jí zle, bolela ji hlava, čím dál tím víc spala. Když ji táta odvezl přes její protesty k lékařce, okamžitě ji poslala na infekční. Diagnóza zněla - klíšťová encefalitida. Několik dnů se mámin stav jen horšil a protože už není nejmladší, začali jsme mít všichni strach. Zhubla další kila, bylo jí stále hrozně zle a já jsem z každé návštěvy nemocnice odcházela ještě vystrašenější. Naštěstí se pak začala pomalu zlepšovat a nutila se jíst.

Do toho začal marodit taťka. Snažila jsem se ho přesvědčit, aby šel taky co nejdřív k lékaři, ale tvrdil , že je to obyčejná chřipka. Když už mu bylo hodně zle, vydal se ke své lékařce, s tím, že má asi taky encefalitidu. Příznaky - bolesti hlavy, zvracení, vysoká horečka. Jeho doktorka (jiná než mamčina) byla zřejmě rozhořčena tím, že si dovolil předem stanovit diagnózu, takže mu řekla, že encefalitidu může rozhodně vyloučit. Prý je to jen obyčejná chřipka. Podotýkám, že táta zvracel ještě u ní v ordinaci a měl horečku 39. Vyzbrojila ho paralenem a poslala domů. Já jsem byla v práci, takže se večer šel na tátu podívat manžel. Moc se mu nelíbil a tak se rozhodl ho v noci kontrolovat. Pak už to nevydržel a volal záchranku. Přijel nějaký neochotný pan "doktor". Táta už měl 40 horečky, stále zvracel a mluvil z cesty. Pan řezník se naštval, proč ho voláme, když přece ráno u doktorky byl a má jen chřipku. Manžel mu vysvětlil, že tchyně má klíšťovou encefalitidu, celá rodina měla klíště a dětská doktorka našeho syna nám řekla, jaké jsou příznaky encefalitidy, které podle nás taťka splňuje. Takže se dotyčný měl k odchodu, že jsme si už stanovili diagnózu a on tam nemá co dělat. To už se manžel opravdu rozčilil a zeptal se, jestli taťkovi aspoň pomůže, když se na něho za celou dobu ani nepodíval. Řezník řekl, že nám pošle jinou sanitu, protože on je jen výjezdovka. Zajímalo by mě teda, proč vůbec jezdil. Druhá sanitka přijela za 40 minut. To už byl stav táty opravdu krizový, byl strašně červený a špatně dýchal. Lékařka se hned zajímala, jaký má tlak a začala to hledat v papírech od řezníka. Manžel jí říká, tam nic nenajdete milá paní, pan doktor na pacienta ani nepromluvil, natož by mu změřil tlak. Jen vrtěla nevěřícně hlavou. Táta měl tlak 220/130 a teplotu 40,1. Ještě v sanitce mu napíchali spoustu injekcí a dali infuzi. Do nemocnice ho přivezli za 5 minut 12 a náš známý , který tam dělá primáře (na jiném oddělení) nám sdělil, že měl namále.

Po odběru mozkomíšního moku bylo jasno. Hádejte, co to bylo?

A tak jsme chodili na stejné oddělení za oběma rodiči. Mému otci nemohli kvůli špatným játrům a tlaku nasadit léky, takže se zotavoval jen pomalu. Máma už je doma. Třesou se jí ruce, stále ji bolí hlava, má závratě, nespí a špatně odhaduje vzdálenosti. Zhubla 15 kg. Prý se bude zotavovat zhruba 3 měsíce a může být ráda,že nemá trvalejší následky. U táty ještě nevíme. V mých představách byla encefalitida vždycky jen nemoc, se kterou se nemůžu setkat, jen takový strašák z televize. Jistě pochopíte, že jsem dost přehodnotila svůj názor.

Já, manžel a syn jsme taky měli klíště, ale už máme po inkubační době. Právě čekáme na výsledky testů na boreliózu. A všichni se necháme očkovat proti encefalitidě. Protože už vím, že to není jen vzdálená, obyčejná nemoc.

Tento článek jsem nechtěla pojmout jako reklamu na očkování. Jen si myslím, že může pomoci některým, kteří měli podobný názor jako já, být mnohem opatrnější.

A příště už doufám napíšu něco veselejšího :)