Re: Nezapomeňte...

No to je úžasné. Takže já jsem vlastně ta zlá a nezodpovědná macecha, která svého syna den co den několik let nedusila přes hodinu v postýlce. Grrrr. Milá Jano, houby víš o dětech, maximálně o těch svých. Když mi kluk náhodou v té době usnul přes den, pak mi ale nezabral před jedenáctou večer. To víš, že jsem se snažila, aby spal. Jenže to prostě poznáš. Poznáš, že to dítě ten spánek opravdu NEPOTŘEBUJE. Když jsem ho někdy zkusila uspávat fakt TAK DLOUHO, jo, usnul. Ale strašlivě pozdě. Byl rozmrzelý, protivný, po probuzení takový, no, nespokojený a, řekla bych, nevybouřený, což pochopitelně doháněl pozdě večer.--- Naopak, když už jsem se jednou smířila s tím, že prostě přes poledne nespí, a začali jsme chodit víc ven - najednou šlo jít (jet) na delší výlet, než dřív - syn pookřál, byl spokojený, brouzdali jsme parky, rozhlíželi se kolem sebe, svačili na lavičce... Ale tomu předcházela i zkušenost, že odmalinka byl "živé stříbro". Dokonce jsem jednu chvíli zvažovala podezření na hyperaktivitu - ale to jsem později vyloučila, protože jsem lépe pochopila lékaři popisované příznaky, a ten druhý nejdůležitější příznak hyperaktivity (neschopnost soustředit se) na syna neseděl. --- Naprosto evidentně mu spánek nechyběl. Jinak je tomu dnes, když dojíždíme do školy, vstává dost brzy, nemá tolik běhání venku a večer hůř usíná; to na něm v ty některé dny nevyspání vidět je (za čtrnáct dní máme termín stěhování, tak doufám, že se situace zlepší, až budeme bydlet blíž ke škole).
Ostatně - naše MŠ těžko snášela i tu jeho pohyblivost. Místo co by si hrál s dětmi, stavebnicemi a auty, tak pochodoval po školce a hrál si na vlak, což bylo pedagožkám ovšem trnem v oku. Ale že by chodili víc ven, to ani náhodou - byli vždy venku nejvýš hodinu, a to jen za pěkného počasí... Takže ta nepružnost některých školek není jen v odlišné potřebě spánku:-(((