Moje vzpomínka na spaní po o

Jak to tak pročítám, zavzpomínala jsem na své vlastní zážitky ze školky. Je mi 26 let, takže jde o historii cca 22 let starou...
MUSELI jsme samozřejmě po obědě spávat, ale nejen to, MUSELI jsme spávat NA ZÁDECH S RUKAMA POD HLAVOU!!! Já spím odmalinka na břiše a na zádech usnu jen při absolutní únavě...takže kdybych se tehdy byla bývala mohla otočit na břicho, byla bych bývala spala (ta čeština je ale nádherná!) jako dudek, ale neb jsme museli ležet na zádech s rukama pod hlavou (aby prý nám na ně viděli...snad aby si zejména hoši nehráli se svým "pokladem"?Kdo ví...) a mít zavřené oči (fakt, pamatuju, jak jsem jednou pozorovala zářivky na stropě a paní učitelka mě přišla šeptem seřvat, ať zavřu oči), neusnula jsem ani náhodou...
..a to není všechno, taky mě nutili sníst všechno k obědu, i když se mi už z pohledu na jídlo dělalo zle, a dosáhli jen toho, že jsem to pak vyzvracela...
Navždy mi z toho zůstal špatný dojem z mateřských školek a už tehdy jako dítě jsem se zařekla, že své děti nikdy nebudu nutit do jídla a že jim při spaní dovolím ležet, jak budou chtít :)

Tak to jen tak, jak to bývalo dřív...