Můj názor

V podstatě souhlasím s autorkou. Podle mě je zásadní řešení děti spavé a nespavé oddělit. Rodiče nespavých by nebyli rádi, kdyby jejich děti byly nuceny odpočívat nebo spát, rodiče spavých dětí (což jsem i já) by zase nechtěli, aby nespavé děti rušily ty spící. Moje dcera je naučená spát po obědě, v podstatě usíná během 2 minut. Ale pokud ji něco probudí dřív, než za 2 hodiny, bývá protivná a nepoužitelná. Spaní má ke konci lehké, takže ji probudí prakticky cokoliv.
Na druhou stranu bych asi nepodporovala nespavost SVÝCH dětí, ale nechala je, aby se zabavily samy. Jak jsem psala, dcera je naučená usínat po obědě sama, ale někdy se stane, že se jí spát nechce. Pak ji nenutím, vyndám ji z postýlky a nechám ji, ať si hraje. Ale já si s ní v tuhle dobu nehraju, aby věděla, že v tuhle dobu se odpočívá a ona se musí prostě zabavit sama. Je jasné, že aktivní rodič asi po obědě moc odpočívat nebude a tak se dá očekávat, že i jeho dítě bude podobně aktivní a nejspíš budou trávit i tento čas po obědě spolu aktivně. Ale já po obědě odpočívám, i když nespím, takže dcera se učí tolerovat to, že já i vzhledem k těhotenství prostě odpočívat potřebuju. Tak asi tak.