Re: ....o jeho významu snad nemá smysl pochybovat....

Vaši argumentaci bych si dovolil zpochybnit. Nemyslím si sice, že v této diskusi jsou tituly až tak podstatné a rozhodující, přesto, dodá-li to ve Vašich očích mým argumentům váhu, pak vězte, že jsem kolega, lékař.

Náš systém povinného očkování nám závidí především epidemiologové: z pohledu epidemiologa, kterého profesně nezajímá individuální pacient, nýbrž celé populace, je povinné očkování skutečně optimální pro dosažení požadovaných parametrů. A je to tak jistě v pořádku. Že si ty parametry ale stanovuje z velké části svévolně, že spousty jiných, potenciálně souvisejících parametrů zanedbá a nesleduje a ani sledovat nemůže, protože to předem netuší (např. stoupající proočkovanost populace hepatitidou B a současný nárůst onemocnění roztroušenou sklerózou) je druhá strana mince takového přístupu.

Že by nám náš systém záviděli pediatři praktici ze zemí, kde je očkování nepovinné (světe div se, epidemiologická data z takových vyspělých, nepovinně očkujících zemí se podstatně neliší od naší země) bych si dovolil zpochybnit. Pediatra praktika náš systém staví do absurdní, nezáviděníhodné a vlastně neřešitelné situace vůči konkrétnímu pacinetovi, resp. zdravému dítěti a jeho rodičům. I když ví, že plošné očkování kojenců proti hepatitidě B je nesmysl a odborně pochybné, i když ví, že očkování proti tuberkulóze v prvních týdnech života je vysoce problematické - nemá možnost se řídit svým svědomím a dělat to, co považuje pro pacienta za nejlepší. Nýbrž se musí podřídit moci úřední. Když za takovým praktikem přijdou rozumní, pečliví rodiče a požádají ho o odklad některého očkování - tak jim nesmí vyhovět. Dostává se tak se svými klienty do konfliktu, i když neexistují odborné práce, které by jednoznačně prokazovaly, že je vhodnější očkovat např. proti tetanu či záškrtu o nějaký měsíc dříve či později. Když svým klientům pokoutně vyhoví a jedná dle svého svědomí správně, tak má na krku hygienu, která mu když nic jiného dokáže řádně znepříjemnit život tak, že si to příště rozmyslí.

To, co je z jednoho pohledu - epidemilogického smysluplné, je z jiného pohledu - pediatra či rodičů dítěte, vysoce problematické. My lékaři jsem si bohužel již za našich studií navykli držet hubu a krok (omlouvám se těm, kteří si dokáží udržet svou integritu a jsou ochotni jít proti systému) a tak raději nadáváme na nezodpovědné rodiče, což je snazší, než se ozvat ve vlastních řadách, že zde systémově cosi není v pořádku.