Závisí to snad i na dítěti, ne?

Souhlasím s tím, že ponechat malé dítě doma bez dozoru je přinejmenším zahrávání s osudem, ale u větších dětí je to úplně jinak. Dcerka je velmi samostatná a od malička vedená k pomáhání. Takže chodí nakupovat do blízké prodejny, chodí se psem na procházky, jezdí po okolí na kole, bruslích. Musí se samozřejmě kontrolně hlásit buď mobilem nebo na mne zazvoní, ale ona je šťastná, že může být venku sama a že je odpovědná sama za sebe aspoň chvilu. Doma bývá také občas sama odpoledne po škole a strašně se na to těší, protože byt je potom celý její. Ale chtěla jsem říci, že v současné době jsme mnohem úzkostlivější než byli třeba naše rodiče. Před očima se nám míhají nejhorší představy o úchylácích, ketří čekají jen na to , aby zprznili naše zlatíčka, případně krvavé končetiny následkem pádu z prolejzaček. A to nás nutí dětičky hlídat, omezovat a chránit bez ohledu na věk. Byla jsem taky taková, až mi dětská psycholožka řekla, že jsem v podstatě hysterická, přecitlivělá matka, která nechce nechat své dítě vyrůst a nechat mu kousek odpovědnosti za sebe samo. Faktem ovšem je , že každé dítě je jiné, něktré samotu snáší lehko - je to pro něj svátek a jiné dítě je tak fixované na přítomnost dospělých, že samota ho úplně ochromí. Dlouho mi trvalo, než jsem omezila vyhlížení z okna kuchyně na jednou za čtvrt hodiny. Přiznávám, že předtím jsem u toho okna stála pořád a sledovala každé dceřino hnutí.
Myslím, že my jsme měli mnohem větší svobodu a odpovědnost. Já jsme se starala o mladší sestru, když naši nebyli doma, vyzvedávala jsem ji pravidelně z družiny a od 11 let jsem doma vařila a to podotýkám, že mne to bavilo, nikoliv, že bych musela a rodičůprostý byt bylo to nejlepší na celém dni. Ze mne i ze sestry vyrostly smaostané ženy, obě jsme si od 18 let vydělávaly a k tomu studovaly a rozhodně se necítíme nijak deprivovaně. Přirozená úzkost o dítě je úplně normální, ale nic se nemá přehánět. Dítě je osobnost s vlastním rozumem, které má právo na svobodný růst a k tomu patří občas i nějaká ta chvíle samoty.