Ze života

Ahojky,

ten článeček mi mluví z duše. Někdy si říkám, že ty povídačky o tom, že ten někdo nahoře nejdřív udělal muže a když zjistil že se mu úplně nepovedl tak udělal dokonalou ženu, jsou asi pravdivé. Ale asi je to i výchovou. Můj manžel nemusel doma vůbec nic dělat - byl to ten styl rodiny, že otec rozhoduje, matka mlčí a dře, dětičky jsou opečovávány. Např. když se ve svém pubertálním věku vracel se svými dvěma bratry nad ránem z diskotéky /střízliv asi nebyl počítám/ tak maminka spala u stolu v kuchyni a když přišli tak jim rychle ohřívala polívečku a chystala jídlo, protože synáčkové jsou unavení. Tak a teď k tématu - já jsem docílila toho, že manžel pochopil, že i ženy mohou rozhodovat a že i muž musí něco v domácnosti udělat. Takže když řeknu zavři okno tak jej zavře - o zácloně jsem přece nemluvila. Vynes koš - vynese, ale nechá jej stát u dveří v kuchyni. Nachystej dceři oblečení - dcera je oblečená, to že je mínus 10 a ona má jen ponožky bez punčoch to je přece moje vina - nenadiktovala jsem. Když nemá hlad a žízeň o tak přeci nepůjde někde na oběd s dítětem (vařit zkoušel jednou - hrnec jsem musela vyhodit). Takovéto - že když má muž rýmu tak vlastně je již na smrtelném loži - je asi všeobecně platné. Na druhou stranu, nebýt těch našich "prodražených" poloviček tak se nemáme v práci o čem bavit. Hodně štěstí a pevné vůle v boji.