hlavně už jenom zdraví

mému bratrovi a jeho ženě zemřelo miminko, holčička, pár hodin po porodu, před rokem. Bylo to jejich první dítě. a ani se neví proč
dodneška jim rodiče mí i její říkají, co mají dělat, co nemají (chození na hřbitov, mimi věci doma,...)
podle mě je to jen jejich věc a mají dělat to, co cítí že dělat chtějí a potřebují. Když to řeknu mámě, tvrdí, že je musí "rozebrat" a naprosto nechce slyšet. že jim tím škodí¨
Oni se přestávají stýkat se mnou, protože mám dvě děti, s druhým bráchou, protože čekají v březnu první a jim se nedaří. Pořád se snaží, švagrová obrečí každý měsíc a pořád nic a pořád jim obě babičky radí

poprvé tady čtu to, co si myslím taky, nikdo je nemůže pochopit a nikdo jim nemůže pomoct

strašně moc lituju všechny, kdo jste na tom podobně a moc, opravdu moc vám přeju, abyste měli zdravé děti, co nejdřív, nezapomenete nikdy, ale ta bolest snad časem a dalšími dětmi otupí