Milá Pawlí

četla jsem oba tvé články jedním dechem a samozřejmě, jak většina z nás i se slzami v očích .Já sice mám to štěstí, že mě nic tak hrozného nepotkala, ale má maminka s tím žila 18 let a teprve potom se se mnou podělila a tu hrůzu, kterou musela prožít při narození mrtvé sestřičky a následně při těhotenství s dalšími dvěmi, které jí už teď dělají samou radost. Myslím, že je dobré, že jsi dala prostor svému srdíčku a podělila se o svoji bolest ze ztráty i radost s malou Terezkou. Rodinko, mějte už jenom samé krásné a šťastné dny. Markéta