Re: mohu jen souhlasit

Je trochu zvláštní, že většina ženských s Tevou souhlasí, Katko a ti 2 mužští, kteří se tu vyskytli do Tebe rejou. Asi proto, že si to prostě neuměj představit. Já trávila "mateřskou dovolenou" (které s kamarádkami přezdíváme "žrádlo a prádlo") půl roku v Praze a jen se zlepšilo počasí, tak hupky na chaloupku a návrat za půl roku do Prahy (no, na chaloupce to spíš bylo 4-5 měsíců, podle toho jak se vYvedlo počasí). Přesně vím o čem mluvíš. Já to měla jen pár měsíců a nemohla jsem se dočkat, až budu zpět v Praze. Bez kamarádů, bez auta, bez řidičáku, s neustálým nahlížením "do talíře" a navíc neskutečnou kritikou okolí, které mě v podstatě neznalo na téma mojí výchovy a jídelníčku dětí. Prvních pár týdnů - pohoda: nákup přes ulici, žádné 3.opatro bez výtahu, cesty slušné pro kočár všude, i v lese, všude jsem se dostala, dokonce i dětská lékařka ve vsi byla. Ale po pár týdnech.... V té době nebyly mobily, ve vsi 1 tel.budka fungující na heslo. Mně pomohlo: Nechat děti manželovi a vypadnout za kámoškami na pokec (samozřejmě ne na týden, ale na den nebo na odpoledne). Tak jestli toho je Tvůj manžel schopen, řekni mu, jak Ti je a požádej ho, aby Ti něco takového umožnil. Vrátíš se domů odpočinutá, vypovídaná a znovuzrozená....
Pak jsem začala chodit do práce a na tyto pocity jsem zapomněla, neboť stále více padám na......
A že se nehádáte, to Ti věřím. Znám takové páry, kterým prostě prudká výměna názorů nevyhovuje a řeší vše v klidu, i když mají rozpory. Viděla jsem to na vlastní oči (já to neumím, u nás je Itálie), ale samozřejmě nevím, jak se chovají v soukromí za zavřenými dveřmi. Jenže ani nehádání není příznakem spokojenosti ve vztahu. Záleží na povaze účastníků.