Re: Nedá mi to napsat pár řádek

Ahoj cairo!
Čas od času tu čtu Tvoje příspěvky a leckterý z nich je jako bych je psala já (i když můj manžel není hasič). Taky jsem ho nechávala vyspat, protože on vybíhal a i teď vybíhá v 6 hodin do práce a já se mohla dospat, když spaly děti. A ty zaplaťpánbu spaly až do konce mé mateřské i po obědě. Ale na to fifty fifty bacha. Já docela narazila, ten zvyk, že většinu udělám sama (když jsem byla s dětmi) nějak šlo těžko prolomit a chtělo to spoustu diplomacie i ostrých slov z mé strany, než se situace normalizovala. Došlo to tak daleko, že jsem i přemýšlela, jestli má takový vztah smysl. Já tu "ženskou diplomacii" neumím a asi věci říkám dost na rovinu. Můj muž mě vždy prokoukne a to moje na rovinu bere naštěstí dobře. Ale, když je krize, tak nějak na svoje dobré vlastnosti zapomíná a vyplouvají jakési podivné středověké názory. a že krize byla, když jsem šla do práce, děti do školky, nemoci, honička, zmatek a tak. Toho zapomínání na dobré vlastnosti (nebo na dobré vychování) jsem si všimla i u jiných mužů, asi se jim ten středověký model moc zakořenil v mozcích a když se jim "zatmí" tak to nějak samo vypluje. No a mě vadí, jsem-li odesílána k vařečce, neckám a kolíbce, byť jen slovně a tudíž hypoteticky.