milé připomenutí

Myslím, že jsem zrovna tohle připomenutí tak nějak potřebovala. Občas mám pocity stejné jako popisujete Vy ve svém článku, a právě tak přestávám být objektivní. Někdy si nepřipouštím, že se vlastně mám a potřebuji vidět, že jsou lidé, kteří obdivují to, kvůli čemu já šílím (zmazané děti, tatínek,který všechno dovolí, kopec prádla....). Pak si uvědomím snažení mých souputnic mít alespoň jedno dítko a zmlknu...Jsem na tom dobře, taky mám někoho s kým ten provaz táhnu (no, občas spíše vleču...). I tak, děkuji Vám za připomenutí a přeji mnoho dní, kdy se cítíte, že víte....
Magda