Děti, televize, střílení...

Já taky jedu už 5. rok mateřské, děti mám celkem 3, nejstaršímu 4,5 roku. Taky jim občas pouštíme (kromě mimina samozřejmě) pohádky, ale pouze ty přiměřené jejich věku a v podstatě jen z kazet nebo DVD (např. Pošťák Pat, Krteček a jiné). Zjistili jsme, že je dobré mít to aspoň jednou zkouknuté s nimi, abychom byli schopni jim případně něco vysvětlit - často jim totiž něco z pohádky leží v hlavě a vytáhnou to na nás za pár dní třeba u oběda: "Maminko, proč ten pán položil ten balík na ty brejle?"

Neříkám, že by nikdy neviděli nic z Kouzelné školky - ovšem pouze vyjímečně. Ani na večerníčky nekoukáme.

Mám k tomu 2 důvody: 1) časová závislost. Jako malí jsme MUSELI vidět večerníčka a tomu se přizpůsoboval program rodiny. Návraty z výletů byly ve znamení STIHNOUT večerníčka a když nešel proud, vzali nás naši autem k babičce o 15 km dál. Dnes nedokážu pochopit, že to připustili. Proto moje děti nemají žádný pravidelný tel. pořad, video se prostě dá pustit kdykoli. Navíc televize a přehrávač jsou v místnosti, kde s manželem pracujeme (z pracovních důvodů je to nutné), takže když jeden z nás musí pracovat, pohádky se nekonají. Kluci už to pochopili.

2) U televizních pořadů, pokud to člověk už někdy předtím neviděl, nikdy nevíte, co se vyvrbí. Jednou jsem kluky nechala koukat na nějaký franc. anim. film o medvědech, který vypadal neškodně - jenže pak vyplynulo, že medvědici zahynulo medvídě a otec medvěd, aby ji dostal "z deprese", ukradl lidské mládě a přinesl jí ho. Lidská matka pak poslala manžela za Duchem Hory, aby od něj zjistil, kam se jí ztratilo dítě. V tomhle bodě jsem to vypla (za protestů ratolestí) a zařekla se, že neznámé věci už pouštět nebudu.

Musím říct, že máme na kazetě hodně dílů Kačeřích příběhů, které náš nejstarší zvládá v pohodě, ale ten mladší (3,5) z nich má divoké sny. Na nějakou dobu jsme je vyřadili, divoké noci přestaly. Pak jsme je zase s odstupem času povolili a opakovalo se to. Kačeři jsou momentálně zase vyřazení.

A ještě k tomu střílení - sice jsme jako rodiče zásadně proti násilí, ale máme holt kluky. V mé rodině jsme nikdy neměli žádné pistolky, tanky apod., nedívali jsme se na pořady pro dospělé a stejně si bráchové hráli na střílení s klackama. Nebo aspoň na Indiány. Prostřední syn dostal k narozeninám od známých "bambitku" - tedy ne válečnou, ale přece jen střelnou zbraň. Řekli jsme mu, že ji má "na vlky" - vlci byli totiž v té době u nás synonymem zla, takže chránit maminku před vlky bylo ušlechtilým posláním.

Protože bydlíme na vsi, nedávno jsme při procházce viděli na poli myslivecký zátah na zajíce. Tak to člověk prostě musí dětem vysvětlit. Takže teď střílíme bambitkou zajíce. Ale zároveň jsem klukům důrazně vysvětlila, že na lidi nestřílíme ani z legrace a že nikomu úmyslně neubližujeme. Protože nejsme vegetariáni a kluci jsou zvídaví, stejně jsem jim už vysvětlovala, odkud se bere maso. Myslím, že nejsou hloupí a chápou rozdíl mezi tím, že si pan myslivec zastřelí zajíce na pekáč a že občas jíme kuře... a mezi bezúčelným ubližováním lidem či zvířatům.