Re: Krize rodičovství?

Díky, docela se mi ulevilo, že v tom nejsem sama ;-)). Naposledy jsem se nechala zmasírovat tím "co by se mělo" při prvním dítku, kdy nám při kursu zdůrazňovali, že ho nesmíme nechat ani chvilku plakat. To aby se pak člověk ani s prominutím nevyčůral. U druhého jsem to brala už s mnoooooohem větší rezervou.

V tomhle smyslu (kdo nechá děti koukat na TV, je macecha a z dítěte mu vyroste problémový jedinec) existuje taky docela slušná masírka. Já taky vyřazuji některé filmy (třeba ten s tím medvídkem, jak přišel o maminku), chtěla jsem pouštět dětem nějaký anglický kanál s pohádkami, aby bezbolestně nachytaly anglinu, ale chvíli jsem se na to koukala s nimi a viděla jsem zlomyslně se šklebící postavičky, které do sebe neustále mlátily, tak pro nás kanál skončil.

Kromě Školky koukáme na Minimax, tam jsou nenásilné a trochu výchovné pohádky, a taky na CDčka. Samozřejmě nekoukáme pořád, chodíme ven, muzicírujeme, kreslíme, hrajeme si nebo si jen tak povídáme, ale někdy ráno jsem taky vděčná, když něco dělám dlouho do noci, že můžu zapnout TV a trošku se ještě dospat (když jdu spát třeba ve 3, tak vstávat v šest nic moc). Často se o tom, co dávají, bavíme, snažím se vysvětlit třeba že když před večerníčkem běží reklama, že je to snaha o to, abychom něco kupovali.

Myslím, že úplný zákaz televize nic neřeší a že je docela dobré občas se s dětmi koukat (ale ne pořád, to bych se zbláznila) a vysvětlit jim, že to či ono ve skutečnosti nejde nebo že ten či onen nemluví pravdu. Přece jenom mediální manipulace je velká a než od ní dítě úplně izolovat mi přijde lepší sem tam mu vysvětlit, že není všechno, jak se to média snaží prezentovat.

Ale stejně masírka funguje, protože se občas cítím provinile, že to bez té televize nedokážu zvládnout... Takže jsem ráda, že v tom nejsem sama.