Re: Ach jo

Tak to znám, rodila jsem pro konec pánevní a drobnou postavu také císařem se spinálem, tak jsem si to i přála. Ale syn byl zaklíněný hlavičkou pod žebry a nešel ven, ty rozhovory, když ho vytahovali (že to vůbec nejde a podobně) a potom ježiši, já jsem to přetrhla, pak strašný fofry na sále a až někdy po minutě řev a pak nám ho ani neukázali a uháněli s ním na JIp. teprve asi po 5 minutách si dětská doktorka zavolala manžela a řekla mu, že synovi přetrhli pupečník a že je malý 2,40 a 48 cm, a proto je v inkubátoru, že se na něj může jít potom podívat a že snad vše dopadne dobře, protože pupečník včas zaklipovali a syna vzkřísili... Byla jsem tak psychicky na dně, že jsem ani nevnímala bolest, která byla ale dost velká. Ještěže tam se mnou byl manžel. Na syna jsem se mohla jít podívat až druhý den, ale z inkubátoru mi ho mohli vyndat až 2 dny po porodu a už se nechtěl přisát. Mléka jsem měla dost, tak jsem 7,5 měsíce odstříkávala a krmila z lahve (pak mi mléko došlo), na prso byl prostě líný. Synovi bude zítra 10 měsíců a zatím vypadá, že je bez následků, chodíme na neurologii a jiná vyšetření a neurolohg je s ním velmi spokojený, vždycky ale nezapomene dodat, že měl obrovské štěstí. Uf, když si na to vzpomenu, už nikdy víc.