Jak je ten svet maly...

Mila Vero,
prave minuly mesic jsem travila odpoledne se skupinkou malych Kanadanek a byla jsem prekvapena, ze si holky volnou chvili krati prave prebiranim. Tvary znaly uplne stejne jako ja z meho detstvi...Moje prekvapeni bylo jeste vetsi, kdyz se k nam pridala jedna moje kamaradka, ktera vyrostla v jedne z relativne izolovanych asijskych zemich, a trumfla nas vsechny svoji znalosti s prebiranim... Docela by me zajimalo, jak znalost her cestovala v "predinternetovych dobach" :-)
V teto souvislosti si jeste vzpominam na hru, kterou me ucila moje babicka (letos uz ji bude devadesat).Hra spocivala ve vyhazovani a sbirani oblazku jednou rukou. Jeden oblazek se vyhodi do vzduchu, a ctyri se rychle seberou ze zeme a pak se ten vyhozeny stejnou rukou chyti, pak se dva vyhodi a tri seberou...atd. Snad se ta hra jmenovala "brani". Mezi mym rocnikem uz rozsirena nebyla, ale na prebirani, skakani gumy, "skolky" s micem a se svihadlem a ostatni mam hodne vzpominek. Mimochodem, vrta mi hlavou, jestli to je nahoda nebo ne, ze kdyz se vyslovi termin pro skakani panaka v anglictine, zni to uplne jako hop-skoc (s hackem nad C)...

Katka