Re: není to tak jednoduché

Právě z těchto důvodů mě celkem štve, že se teď tolik brojí proti našemu pojetí pěstounské péče, tj. trvalé péče v náhradní rodině. Institut přechodné PP by měl být podle mého soudu vyhrazen jen pro zcela zvláštní případy, jako je např. hospitalizace rodiče-samoživitele bez širšího rodinného zázemí, apod. Pokud má dítě navázané pozitivní vazby v původní rodině, mělo by být učiněno maximum pro to, aby v této rodině mohlo vyrůstat, a tím nemyslím jenom finanční podporu. Neexistuje tu prakticky žádná nebo jen velmi omezená pomoc rodinám, které jsou z nějakého důvodu rizikové nebo ohrožené. Velice často v ústavech končí děti rodičů, kteří sami vyrůstali v ústavní péči (což zdaleka neznamená jeden děcák, to střídání je tam taky, stejně jako v profesionálních pěst. rodinách). To je velice alarmující. Vzhledem k právní situaci dětí se situace nevyřeší adopcí, a nezbývá než apelovat na to, aby pěstounská péče v co největší míře adopci nahradila - mám na mysli všude tam, kde je narušena vazba s původní rodinou a je nežádoucí, aby dítě v ní zůstalo (např. v případě páchání trestné činnosti na dětech nebo nezájmu rodičů o dítě).