Re: není to tak jednoduché

Taky si myslím, že určité rodiny se prostě neumějí starat o své děti. Ale přitom o ně moc stojí. Obávám se, že pokud by tady u nás v Česku šla matka na sociální péči s tím, že své děti miluje, ale péči nezvládá, že neumí uvařit, neumí s s nimi hrát, lezou jí na nervy a ona se bojí, že jim třeba v afektu ublíží, jediné, co bude následovat, že jí děti odeberou. Přitom si myslím, že tady by měla nastoupit péče o tuto rodinu, třeba podporované společné víkendy pro více takových rodin, kde by se mohli rodiče naučit péči o děti, kde by mohli s kompetentními odborníky řešit své problémy. Možná je to naivní představa, ale určitě by to pár dětí zachránilo před ústavní péčí.
Podívejme se, komu se leckdy odebírají děti - ženě, která dá své dceři jméno Letní bouře /nebo jak to vlastně bylo/, žije alternativním způsobem, dětská lékařka dala posudek, že o dítě je skvěle postaráno, jenže úředníkům se to nelíbilo a kojenec skončil na půl roku v ústavu. To je strašné. Těch půl roku už nikdo nesmaže. A jiné děti prokazatelně týrané se dávají zpět do rodin, kde byly týrány tak, že mají mnohačetné zlomeniny, modřiny po celém těle. Kde pak byli ti úředníci?