Hostitelská péče

Mamčina kamarádka pracuje jako "teta" v kojeneckém ústavu. Říkala, že dřív si mohla brát občas na víkend nějaké dítě domů (asi ta hostitelská péče), ale teď, že je to už strašně složité. Je potřeba posudek psychologa, speciální povolení ředitelky apod. I pro ně, jako pro pracovníky domova je to tolik byrokracie, že už to zkrátka nedělají. Takhle mi to bylo řečeno a přišlo mi, že je to velká škoda.
Byla jsem se u ní v práci podívat. Ty děti jsou materiálně zabezpečené líp jak můj syn, ale batolata tam sedí na krásném koberci se spoustou hraček a nadšeně vítají každého, kdo tam přijde si s nimi pohrát. Chtějí se pochovat (nejlépe všechny najednou:-) ), pomazlit, pohrát si. To je moc milé, jen je pak strašně lítostivý pláč od všech, když za pár desítek minut člověk odchází. Ano, většina dětí je tam jiného etnika, ale úsměv a potřebu lásky mají všechny děti stejné. Tety prostě na takové množství dětí nestačí.
Bylo by fajn, kdyby aspoň ta hostitelská péče mohla dobře fungovat, popravdě řečeno, článek mi dodal impulz k tomu, abych se pozajímala, jak to s tímto doopravdy je.