život s cukrovkou

Lidko,
moje dcera má diabetes také od pěti let, přesněji od pěti a půl. Teď je jí 13, a jsme i s diabetem v pohodě. Máš opravdu velké štěstí na školku a také máš velmi šikovného synka, že si od začátku píchá sám. Možná to dnes učí již takhle malé děti, ale "za nás" byla dcerka za velkou výjimku, že to ve školce zvládala sama. Čeká vás ještě dlouhá cesta, až se množství potřebného inzulinu začne zvyšovat, budete hledat optimum pro každé období, odpovídají pohybové aktivitě... ale všechno se dá zvládnout. Chce to jen trpělivost, důslednost, a pevné nervy, když se přes všechnu snahu nedaří, jak by mělo.
Zaujalo mě na tvém příběhu, že Honzík dělá karate - moje dcerka také! A velmi dobře - nedávno jsme se vrátili z ME JKA. Takže s cukrovkou se dá vše, i sportovat na závodní úrovni. Od mala jezdí Verča na školy v přírodě, tábory - zpočátku jsem jezdila buď s ní já, nebo jsem s ní posílala poučenou studentku zdrávky (buď jsme se dohodli s vedením akce, že byla jednou z pracovnic, nebo jsme jí zaplatili), teď už několik let jezdí Verča sama.
Držím palce, ať se vám daří :-)
ještě přidám odkaz na prima stránky o dětském DM I. typu vytvářené "diamaminkou":
http://www.zh.cz/diabetes