Re: Nejde jen o volbu mezi prací a neprací.

Andreo - clovek vzdycky srovnava s tim, co vidi osobne. Nevim, jak to chodi v Mexiku (ale to bude nejaka vyjimka, protoze Mexicani jsou velice srdecni lide), ale zila jsem v Belgii, mam za muze Anglicana a vim, ze ten cesky model je neobvykly. Neznam statistiky sebevrazd, ale vim, ze velmi vysoke cislo mladistvych sebevrazd je v Japonsku, kde temer zadna zena pri detech nepracuje. Osobne si myslim, ze laskyplna matka neni definovana tim, jestli do prace chodi nebo nechodi - tam jsou casto zazitky z vlastniho detstvi - zena, ktera byla vychovavan prisne bude prisne vychovavat vlastni deti a zena, kterou jeji rodina zahrnovala laskou to bude delat at uz bude chodit do prace nebo ne. Proste ta rovnice pracujici matka=nestastne dite neexistuje - vsechno je hrozne individualni - od poctu hodin stravenych s detmi po kazdodenni davku lasku, smichu a objimani. Stejne tak nelze rict pracujici matka=spatna matka nebo kazda pracujici matka=spravne vybalancovany rozvrh. Nemuzes vsechny hazet do jednoho pytle. Ja jsem treba nedavno jela do CR, protoze jsem potrebovala vyresit nejake uredni zalezitosti - moje deti byly naprosto v pohode a nebyla to sluzebni cesta a jela bych i kdybych byla v domacnosti. Moje kamaradka - nepracujici - si s manzelem o Vanocich vyjeli na Seychelly na jachtu - sve deti - 3 a 1 rok nechali doma v peci chuvy. Ale je to velice milujici matka. Vzdycky najdes kladne a zaporne priklady. A vzdycky to zalezi na tom, jak to ta konkretni rodina zvladne.

O tom, co si s ditetem jednou povis uz tu diskuse byla - muze se to zvrtnou tolika zpusoby, ze jedna staz v tom nebude hrat velkou roli. Ja nesouhlasim s tim, ze to vzdycky musi byt bud a nebo, ze proste neexistuje rozumny kompromis, zlata stredni cesta. Ze matka se musi "obetovat".

Ja osobne bych porad volila stejne, kdybych mohla vratit cas. Nejsem typ, ktery se obetuje a taky moc dobre vim, ze to materstvi na plny uvazek neni az takova prochazka ruzovym sadem. Zrovna nedavno jsem cetla povzdech maminky, ktera se vubec netesi na to, az v lete zavrou skolku a ona bude mit obe deti doma najednou. Jestli Ty si to opravdu uzivas, tak ja Ti to moc preju. Ja bych si jen prala, aby lidi uznali, ze jsou zeny, ktere si dokazou uzit materstvi, ktere neni 24 hodin denne a ze jejich deti tim nijak netrpi.

No a statistiku, kdy deti opousti rodice - tak to ja pevne verim, ze je docela ostuda, jak dlouho ceske deti ziji s rodici - ja osobne si myslim, ze do 18 to docela staci a pak je cas se osamostatnit. Ti 25-leti a starsi mamincicni chlapecci jsou podle mne dost desivi. Ja bych mnohem radeji mela samostatne dite, ktere odejde do skoly, do sveta na zkusenou, umi se o sebe postarat, nez mazanka, ktery ceka, ze mu uvarim, vyperu a vyzehlim.

Miluju sve dite vice nez svou praci? Ano. Dokazala bych mu denne vymyslet zabavny program, zkouset ruzne druhy vytvarneho umeni, naucit ho cizi jazyk, tancovani a detskou formu ""bojoveho umeni"", varit a pect speciality a trpelive stavet veze, lepit trirozmerne modely? Ne. Mela bych s nim tolik trpelivosti 12 hodin denne, jako mam behem toho nizsiho poctu hodine? Tezko. Jsem typ oddane manzelky a matky? Ne. Jsem dobrou mamou svym detem? Ano. Vedi moje deti, ze je miluju nade vsechno? Ano. Nemusis mi verit - neznas me a ja nemam sanci Te presvedcit osobne. Staci, ze ja znam sebe, sve moznosti a taky sve deti. Znam realitu matek v domacnosti a vim, ze netravi vice nez tech 5-6 hodin denne s detmi hrou, inspiraci, vychovou a mazlenim. Matky v domacnosti nemaji nad hlavou svatozar a zdaleka to nejsou dokonala stvoreni, ktera ze svych deti vychovavaji jen a pouze vyrovnane a sebevedome jedince.

Jestli neco z toho, co jsem napsala zni utocne, tak se omlouvam, nebylo to mym umyslem. Snazim se jen vysvetlit.

Kimmy