Taky pracuji doma při dítěti

Myslím, že je moc fajn, když každá žena dělá, co a) se jí líbí, b) co potřebuje. Věděla jsem od roku 1999, že budu muset pracovat (pracuji doma), i když budeme mít dítě, a tomu jsem se snažila přizpůsobit vše. Proto jsem začla pracovat doma, proto jsem se naučila 100% si organizovat práci. A je pravda, že práce doma a mateřství jdou skloubit, ale: nemáme babičky (ze strany manžela jsou rodiče po smrti, moji pracují 100 km daleko), zato máme skvělou chůvu. Bývá s malou 2-3 odpoledne v týdnu, tj. celkem asi 12 hodin týdně. Jenže - můj muž učí na VŠ, a to od září do června jen asi 3 dopoledne v týdnu, což znamená, že skoro půlku času může s malou trávit on. Malá má tedy "ideální" stav - mamku má denně nejmíň půl dne, pak ji převezme táta nebo chůva, kterou máme odmalička, a tudíž je to pro ni babička. Hospodyni máme také - protože prostě za tu dobu, co u nás 1x týdně celý den uklízí, si i při 4 hodinách práce vydělám víc, než jí zaplatím... kdybych měla stíhat mateřství+úklid+práci, nešlo by to. Prostě nešlo. Samozřejmě že mívám výčitky, že s malou nejsem dostatečně - ale pak si vzpomenu na celotýdenní jesle nebo vůbec jesle a školky, kam byla moje generace umisťována nejpozději v roce, a trochu se uklidním. Není to ideální, ale co je vlastně ideální? Mamka, která je 100% na mateřské, stejně musí pak NAJEDNOU odložit dítko do školky, což v něm vyvolává stres. Pracující mamka a táta na mateřské - taky možnost, ale jak se mamka vyrovná s rolí "druhé" v duši dítka?
Než jsme na tento model přistoupili (tedy ten, co o nás píšu výš), radila jsem se s psycholožkou. Ta mi v naší situaci naopak práci doporučila s tím, že pokud se o malou starají max. 3 blízcí lidé (mamka, taťka, chůva), bude to pro ni přínosné, protože prý děti poznají více výchovných stylů a jsou pak přizpůsobivější (nekamenujte mě, cituji psycholožku :-)).
Faktem je, že se práce nemůžu vzdát z několika důvodů: a) finanční (splátky bytu, auta atd.), b) kontinuálních (firmu jsem budovala 8 let a daří se, kdybych odešla z trhu, nebudu ani znovu začínat, protože mezitím by trh obsadili lidé, kteří už vědí, že tam díra byla :-)), c) jednoduše a prostě mě to baví.
A mám obrovskou výhodu, že si to můžu dovolit - pracovat doma. Sice o něm píšu až teď, ale místo má první: kdyby můj muž nedělal práci, kterou dělá, a NEBYL OCHOTNÝ se malé denně věnovat, prostě by to nešlo.
A k věku dítěte - je to přesně tak. Do roka je to brnkačka, nejhůř zvládnutelné je, když dítě začne lozit a poznávat :-).