Spinkání s našimi nejmilejšími

Myslím, že není divnej ani ten, co spí se svými dětmi, ani ten co je odkládá do postýlky. Co se týká krmení, souhlasím s tím, že když si miminko zakřičí dřív jak za tři hodiny není důvod, proč mu nedát. Já osobně bych se bála spát s čestvě narozeným miminkem vedle sebe v posteli, neboť bych ho určitě zalehla. Stačí, když se občas přistihnu, že plnou vahou ležím na některé ruce jednoho z mých synů, se kterými teď spím v posteli ( 4 roky a 16 měsíců). Manžela jsme odsunuli do dětskýho pokoje za starším synem. A co se týká nošení v šátku po celý den, byla bych zase mrzák na záda, neboť mí děti velmi rychle přibývali. Pamatuji si, že můj druhý syn začal chodit před devátým měsícem a když jsem potřebovala jít třeba do kuchyně, radši jsem ho popadla do náruče, aby to bylo rychlejší a jednoho dne jsem se nemohla pohnout, tak mi pan doktor řekl, ať omezím to chování dětí. Od toho dne jsem ho vodila jen za ruku, trvalo to přeci jenom dýl, než jsme někam došli, ale aspoň jsem se mohla už hýbat. Myslím, si že by se neměl nikdo odsuzovat za to, že s nimi dítě buď spí nebo nespí v posteli, každý má svůj důvod, proč to tak dělá. Mimochodem můj synovec, byl velmi uřvané miminko, proto ho věčně chovali, nehnuli se od něj, ani když usnul, neboť se hned probudil, když ucítil že tam nikdo není, takže lásky měl ažaž, možná až moc a bylo jim to houby platný, kluk je divoch dodnes, není vůbec samostatný, nemůžou ho pustit z dohledu, jinak by hned něco vyvedl, nedokáže si sám hrát a to mu bude 5 let. Možná, že má LMD, nevím, takže neplatí vždy to, že miminko, kterému se dostává více lásky než jiným, musí být vždy nejhodnější, nejklidnější atd. Teď se přiznám, že před osmi lety, kdy se mé kamarádce narodila hočička, já měla za půl roku syna, po čase jsem se dověděla, že mají malou v posteli, a když jsem se zeptala proč, ona mi řekla, protože v postýlce řve, tak aby měli klid. Tenkrát jsem ji v duchu odsuzovala, že si ji rozmazlí apod, ale nyní mám tři děti a za tu dobu se už na to dívám tak , jak jsem již napsala. Jinak já osobně bych byla ráda, kdybych měla to štěstí a měla děti, které mohly bez problémů spát ve své postýlce. Za ty léta, co jsem s nimi doma, jsem už pomalu zapomněla, co to je spát s chlapem:-))