Nebojte se zeptat!

Přečetla jsem si článek a hodně mi to připomnělo zejména mé pocity (konkrétní věci byly samozřejmě jiné) po mém druhém porodu, shodou okolností taky na severu Moravy, kousek od Ostravy, ale zato před patnácti lety.
Před rokem a půl jsem rodila potřetí a předtím jsem si dopřála předporodní kurs, který byl pro mě vělmi prospěšný. Dozvěděla jsem se kromě strategií jak rodit ( v podstatě jsem si ověřila že mé instinky jsou zcela v pořádku a pro hladký průběh porodu stačilo se jich držet, prohloubit je a nenechat si je vymluvit) také strategie kterak si v porodnici vymoci slušné zacházení a rodičovská práva.
Musela jsem tedy překousnout fakt, že mi tyto věci nedají dobrovolně sami od sebe, i když jsem měla pocit, že na to mám právo. Smiřovala jsem se s tím špatně, ale jinak to dnes bohužel nejde. Možná (snad) se to časem zlepší.
Kromě písemné formy porodního plánu (spíš aby jsem si to já sama líp uvědomila) jde o pomoc partnera a hlavně dotazování. Zjednodušeně řečeno jsem se já (nebo pokud jsem toho momentálně nebyla schopna tak manžel) ptala Proč?. S manželem jsme samozřejmě měli probrané co si jak představuju, chtěla jsem co nejpřirozenější porod, i když rodit doma jsem se neodhodlala. Takže když mi chtěli udělat nějaký zákrok, dát čípek, protrhnout vodu atd, ptala jsem se proč to chtějí udělat, co by se mohlo stát kdyby to neudělali a co by se mohlo stát kdyby to udělali. Současně jsem vždy zopakovala jak si to přeju já (nerodí ten den jen mě a mohli to zapomenout) a dala najevo svou ochotu nést riziko rozhodnutí na sobě. Například jsem si nepřála nastřižení ani v pžípadě velkého rizika natržení, pouze pokud by to bylo nutné pro zachránění dítěte. Některé věci se mi vybojovat povedlo, jiné ne.
Nejvíc jsme zabodovali v oblasti řodičovských práv. Jakmile se dítě narodí jsou to tímto okamžikem rodiče, kteří o něm rozhodují, tedy musí dát souhlas s veškerými zákroky. Bez souhlasu rodičů lékaři jednají jen pokud na to není čas a prodlením by byl ohrožen život dítěte. Takže není možné, aby vám ho někam odnesli, neřekli proč atd., protože vy jako rodiče jste za dítě zodpovědní a nikdo vás nemůže obcházet. Navíc máte právo být u něj při jeho ošetřování, pokud tomu nebrání nějaké důvody. Takže po narození našeho miminka se můj muž velmi detilně zajímal o to, co s ním dělají a proč to dělají. Když chtěli dítě odnést na dětské oddělení,( důvod, proč chodí hora k Mohamedovi, tedy proč doktor jednoduše nepřijde na porodní pokoj k miminu byl vysvětlen Tady se to takto dělá) šel na dětské s dítětem a potom zase zpět. Dítě si chtěli na dětském nechat s odůvodněním, že ho budou zahřívat, ale on se vyptal jak to hodlají dělat, ujistil se že dítě je v pořádku a když zjistil že se zahřívá zabalením do deky prohlásil, že si ho budeme zařívat sami. Zkrátka byls srále s děťíátkem a nedovolil aby sd ním cokoli dělali bez jeho věcomí. Musím říct, že jeho dotazy, zdvořilé, ale neodbytné, uváděly sestry i lékaře do rozpaků, protože často odpověď na to proč musí něco nějak být neměli, šlo jen o zvyk bez pádného důvodu. Po chvilce dohadování obvykle ustoupili, udivení, bylo vidět že zejména mladé sestřičky přemýšlí o tom, proč se věci vlastně dělají takto a ne jinak. Kupodivu se nám za náš odpor nikdo z personálu nijak "nerevanšoval", čehož jsem se trochu bála, byli na nás ale i potom milí a slušní, ale je pravda, že se mi poté na pokoji sestřičky ani lékaři už ani nepokoušeli radit, asi jsem získala pověst té co ví všechno líp, nevím. Což mi právě vyhovovalo, dítě jsem měla celou dobu u sebe v posteli, nikdo mi nic neřekl, (spíme spolu dosud, pořídila jsem si kvůli tomu 120 cm širokou postel, je to super a k tomu pohodlíčko!) samo že u hlavy a ne dole kde hrozí zašpinění od krve, nikdo mi dítě zaručeně nevyměnil a pokaždé když s ním něco dělali udělali mi předtím přednášku co se bude dít a proč.
Když to shrnu, musím říct, že hodně věcí by se změnilo kdyby si je rodící matky víc vyžadovaly, a nebo spíš jejich doprovod, protože když rodíte, nemáte sílu si něco vynucovat, to je pravda. Kupodivu nebylo ani tak těžké si některé věci prosadit, pro mě bylo například mimořádně důležité aby mi dítě neodnášeli, a i když jsem viděla že na nás trochu divně tváří, kupodivu nám vyhověli docela ochotně, a bylo toho víc.
K článku: Je mi líto že i 15 let poté co jsem to prožívala já se něco podobného děje (kdo tu napsal jak vám může vadit, že vás jen (!) oholí když nechcete neví o čem je lidská důstojnost,) Chci tímto jen dát radu jak na to, aby to příště bylo lepší. Jde o komunikaci, aby matka byla u porodu rovnocenný partner. Ne tedy slepě trvat na tom: Nechci oxytocin, ale Proč mi ho chcete dát? Aby se porod urychlil? Proč musí být porod rychlejší? Podle čeho usuzujete, že je třeba porod urychlit? Co to udělá s dítětem? atd. Pokud vám totiž řeknou, že třeba porod urychlit protože se dítě dusí, rozhodnete se asi jinak než když se dozvíte že mají málo porodních boxů a vy tu zavazíte už nějak moc dlouho. (což porodní asistentky přiznaly při prohlídce porodnice před porodem že se zcela běžně děje, a ani jim to nepřišlo jako něco špatného!)

Omlouvám se za délku příspěvku a přála bych si aby tak smutný popis svého porodu už nikdo nemusel napsat. A hlavně nebojte se zeptat!!!!!