Je to tak!

Ahoj Terezko, Tvůj článek se mi opravdu líbil a musím říct, že mi mluvíš z duše. Máme doma taky holčičku z DD a je téměř neuvěřitelné, jak se mění před očima. Máme jí pouze necelý rok. S cucáním palce má také problémy a přesně, jak píšeš, když se cítí unavená nebo smutná jde si cucat palec. Je to návyk, který se špatně odbourává, ale doufám, že to nebude trvat dlouho a zvládneme to. Ač je Nelince teprve 5 let začíná mě také překvapovat svými výroky a komentáři. Když jsme si jí dovezli, tak nebyla schopna dát dohromady holou větu. Byli jsme v obchodě a Nela si vzala malý košíček pro děti, a protože se jedno kolečko zadrhávalo, tak pronesla - už z toho mám křivý zuby, chtěla říct plné zuby.
Stejně, tak jako Vás se i nás lidi nechápavě ptají proč dítě z DD? A hlavně jestli se nebojíme, že až jednou vyroste, tak ........atd. Nebojíme, chceme jí dát šanci, aby mohla jednou trochu normálně žít. Už teď vím, že její život má nový rozměr a smys. Na závěr snad jen slova, které mluví za vše, řekla mi je známá - KDYŽ JSTE SI MALOU DOVEZLI BYLO TO TAKOVÉ ZVÍŘÁTKO, MALÉ A VYPLAŠENÉ. VŮBEC NETUŠILA CO SE KOLEM NÍ DĚJE. TEĎ JE TO SLEČNA, USMĚVAVÁ, UPOVÍDANÁ, ÚPLNĚ JINÉ DÍTĚ.
JEN BYCH SI PŘÁLA, ABY TAKOVÝCH LIDÍ, KTEŘÍ SE ROZHODNOU DÁT DÍTĚTI DOMOV BYLO VÍC. TY DĚTI TO NESMÍRNĚ POTŘEBUJÍ.I KDYBY MĚLI BÝT V HOSTITELSKÉ PÉČI JE TO PRO NĚ DAR, DAR Z NEJCENĚJŠÍCH.